Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX.

Bylo skoro deset, když vyšla z domu. Měla dlouhý plášť do deště a hovorně usedla do auta vedle pana Gildera.

"Málem jsem zůstala doma," svěřila se. "Když jste odešel, vzpomněla jsem si na toho hrozného Černého opata."

Pan Gilder se usmál.

"Věříte takovému nesmyslu?" otázal se, když vůz rychle ujížděl po Baker Street.

"Nevím," prohlásila nejistě. "Viděli ho jednou nebo dvakrát, když jsem byla na zámku, ale všichni jsme věřili, že to jsou povídačky vesničanů. V novinách píší, že se v poslední době znovu objevil," zachvěla se.

Pan Gilder si významně poklepal na kapsu.

"Tady mám věc, která by mohla být nepříjemná opatům černým i bílým!" řekl. "Nemějte strach, děvčátko."

"Ne, Fabe," slíbila pokorně.

Velmi taktně jí naznačil, že mu může říkat celým jménem, které mu dali rodiče, ne však jménem zkráceným, a svou připomínku omluvil vysvětlením, že by ho třeba oslovila a on by nevěděl, na koho se obrací.

"Nevěřím v dlouhé zasnoubení... vy ano?" pokračovala jako mimochodem.

"Ne, nevěřím. Má být krátké a sladké."

Oba se zasmáli a byli ve výtečné náladě, když projížděli opuštěnými ulicemi Dorkingu.

Mary chvílemi povídala, kromě pěti mil cesty, kdy prudký déšť pronikal pod střechu a šlehal jí do obličeje.

"Strašná noc," postěžovala si.

"Naopak, je to nejlepší noc, jakou bych si vybral, kdybych mohl poroučet počasí," pravil Gilder.

Vůz jedoucí tiše a hladce začal zvolňovat, když stoupal do kopce, který se táhne k Fontwellské pasece. Konečně pan Gilder vypjal motor, zajistil brzdu a otevřel vrata na pole farmy. Potom brzdu uvolnil a dotlačil vůz na místo, kde jej Dick před nedávnem našel.

"Tak jsme tady!" řekl.

Vzal Mary za paži, dívka se třásla, a když promluvila, slyšel, jak jí cvakají zuby.

"Lituji, že jsem s vámi jela," naříkala. Lekla se a ukázala do tmy. "Co je tam?" zašeptala ustrašeně.

"Přistříhaný strom," konejšil ji. "Nic tu není, čeho byste se musela bát, Mary."

"To nevím," breptala. "Držte mě za ruku. Máte revolver?"

Ubezpečil ji, že má.

Prošli malými vrátky, o nichž věděla, že se nikdy nezavírají, vystoupili po srázném svahu a konečně viděli před sebou temné obrysy zříceniny.

"Raději nerozsvítím," řekl tiše. "Tím se právě Gine prozradil. Znáte cestu?"

"Kdybych věděla, kde je věž..."

Sklonil se, aby zjistil čáru obzoru: pak spatřil masív pobořené věže a vedl dívku k ní. Jednou klopýtla o hromadu kamení a byla by vykřikla, kdyby jí nebyl zakryl ústa rukou.

"Proboha, dejte pozor!" napomínal. "Jak se dostaneme do sklepení?"

"Počkejte!" pustila se ho a přistoupila k věži. Zahlédl, jak tápá po zdi. Konečně zašeptala: "Pojďte sem."

Šel za ní a dívka ho uchopila za ruku.

"Tady je jeden schod dolů," upozornila.

Měli vstoupit do věže, (...)

(......)