Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Potom jsem se již nemohl ani veselit ani smát, ačkoliv po celém paláci i vnějším nádvoří se hemžili lidé a všichni pili víno a pivo a veselili se a rozjařili se všemi žerty, jež si Kaptah neustále vymýšlel, neboť již zapomněl na příkoří, která vytrpěl v ženském domě, poněvadž mu dali na jeho zčernalé oko kousek syrového masa, takže ho již nebolelo, ačkoliv stále ještě bylo oteklé a hrálo všemi barvami. Avšak já jsem byl znepokojen, a nemohu říci čím, neboť jsem to nevěděl.

Uvažoval jsem, že se mám v Babylóně ještě mnohému přiučit, ježto právě jsem začínal číst z ovčích jater a nedovedl jsem ještě lít olej na vodu, jak to činili kněží. I Burnaburiaš byl mi mnoho dlužen za mé lékařské umění a za mé přátelství a věděl jsem, že by mi byl dal veliké dary při mém odchodu, zůstal-li bych jeho přítelem. Avšak čím déle jsem uvažoval, tím více mne přitahovala Mineina tvář, jakkoli byla ke mně drzá, a myslil jsem také na Kaptaha, jenž měl dnešního večera zahynout pro hloupý rozmar Burnaburiašův, jenž ho určil za nepravého krále, aniž se mne dovolil, třebaže to byl můj sluha.

Tak jsem zatvrzoval své srdce a říkal jsem si, že Burnaburiaš se vůči mně provinil, takže jen dobře učiním, proviním-li se stejně já vůči němu, i když mi mé srdce praví, že poruším tak všecky zákony přátelství. Byl jsem však cizinec a osamělý a žádné dobré zvyky mne nepoutaly.

Proto jsem šel navečer ke břehu řeky a najal loď o desíti veslařích, a řekl jim:

"Dnes je den nepravého krále a vím, že jste opilí veselím a pivem, i že se vám nebude chtít veslovat. Ale dám vám dvojnásobné dary, neboť mi zemřel zámožný strýc a musím dopravit jeho tělo k jeho předkům, a chci tak učinit dříve, než jeho vlastní děti a moji bratři se začnou přít o dědictví a než mne o ně připraví. Proto vám dám bohaté dary, dostihneme-li cíle rychleji než obvykle, protože cesta je dlouhá. Naši předkové jsou totiž uloženi na naší bývalé půdě až na hranicích země Mitannu."

Veslaři reptali, ale já jsem pro ně koupil dva velké džbány piva a řekl jsem jim, že mohou pít až do západu slunce, jen budou-li hotovi odjet, jakmile nastane tma. Oni však ostře odporovali a řekli:

"Nikdy nebudeme veslovat za tmy, vždyť noc je plna rozličných velikých i malých ďáblů a zlých duchů, kteří křičí strašlivými hlasy, a mohli by převrátit naši loď a nás zabít!"

Avšak já jim řekl:

"Půjdu obětovat do chrámu, aby se nám cestou nestalo nic zlého, a cinkot veškerého stříbra, které vám dám u cíle, vám zajisté zacpe uši, abyste neslyšeli vytí ďáblů."

Šel jsem ke Věži a obětoval na nádvoří ovci a nebylo tam mnoho lidí, neboť celé město bylo shromážděno kolem paláce na slavnosti nepravého krále. Vyšetřil jsem játra ovce, ale byl jsem tak roztržitý, že mi játra nic zvláštního nepověděla. Zjistil jsem pouze, že byla temnější než obvykle a velice zapáchala, takže zlé tušení naplnilo mou mysl. Avšak ovčí krev jsem nechal vytéci a nachytal ji do koženého pytlíku a odnesl pod paží do paláce.

Když jsem vstupoval do ženského domu, přeletěla nad mou hlavou vlaštovka a to mi zahřálo srdce a dodalo odvahy, neboť to byl pták mé rodné země, i soudil jsem, že je to dobré znamení.

V ženském domě jsem řekl kleštěncům:

"Nechtě mne s touto šílenou ženou o samotě, abych z ní mohl vyhnat ďábla."

Uposlechli mne a zavedli mne do malé jizby a tam jsem vysvětlil Minei, co má činit, a dal jsem jí její nůž a kožený pytlík s krví. Slíbila, že se zachová podle mé rady, takže jsem ji tam zanechal a zavřel za sebou dveře a řekl kleštěncům, že ji nikdo nesmí vyrušovat, poněvadž jsem jí dal lék, který z ní vyžene ďábla a uvolněný duch by mohl omylem vklouznout do každého, kdo by otevřel dveře bez mého rozkazu. A oni mi bez dalšího uvěřili.

Slunce se chýlilo k západu a světlo bylo rudé jako krev ve všech komnatách paláce a Kaptah opět jedl a pil a Burnaburiaš ho obsluhoval, usmívaje a uchichtávaje se jako dívka. Na podlaze leželi v kalužích vína velmoži i prostí, kteří v opilosti usnuli.

Řekl jsem Burnaburiaši: "Chci si pojistit, aby Kaptahova smrt byla bezbolestná, neboť je mým sluhou, a zodpovídám za něho, jako každý pán zodpovídá za svého sluhu."

Burnaburiaš odvětil:

"Tak si pospěš, protože stařec již míchá jed do vína, a tvůj sluha zemře při západu slunce, jak to dobrý zvyk vyžaduje."

Vyhledal jsem starce, králova osobního lékaře, a on mi uvěřil, když jsem mu řekl, že král mne poslal, a zpíval a klábosil sám k sobě a konečně ztěžka vybreptal:

"Bude lépe, když namícháš jedu ty, neboť mé ruce se třesou po víně a mé oči jsou zavlhlé vodou, takže nic nevidím. Tolik jsem se dnes totiž nasmál nad žerty tvého směšného sluhy."

Vylil jsem jeho směs a namíchal do vína šťávy z máku, nicméně dávaje dobrý pozor, aby Kaptaha neusmrtila. Donesl jsem pohár Kaptahovi a řekl:

"Kaptahu, je možno, že se již spolu nesetkáme, neboť tvá hlava je naplněna pýchou a zítra mne zajisté již nebudeš znát. Proto vyprázdni tento pohár, který ti nabízím, abych mohl po svém návratu do Egypta vypravovat, že jsem přítelem pána čtyř světových stran. Přitom buď pamětliv toho, že ti vždy přeji jen dobré, ať se stane cokoli, a buď pamětliv také našeho chrobáka."

Kaptah řekl:

"Řeč tohoto Egypťana by byla jako bzučení mouchy v mých uších, kdyby mé uši nebyly již naplněny šuměním vína natolik, že neslyším, co mi povídá. Avšak nikdy jsem neopovrhl pohárem, jak každý ví a jak jsem se dnes snažil co nejlépe dokázat svým poddaným, kteří se mi velice zamlouvají. Proto vyprázdním i tuto číši, kterou mi podáváš, ačkoliv dobře vím, že mne zítra budou kopat divocí osli do mé ubohé hlavy."

Vyprázdnil číši a v téže chvíli zapadlo slunce, i byly přineseny pochodně a zapálena světla, a všichni povstali a zmlkli a veliké ticho se rozhostilo po celém paláci.

Kaptah sňal korunu babylónského krále a řekl:

"Tahle nesnesitelná koruna tlačí mou hlavu a mám jí už dost. I mé nohy zdřevěněly a víčka mám těžká jako z olova, takže bude pro mne nejlépe, když půjdu spat."

Stáhl těžký ubrus a lehl si na podlahu a s ubrusem převrátil džbány a poháry, takže vskutku plaval až po krk ve víně, jak to ráno slíbil. Ale sluhové královi ho svlékli a oblékli Burnaburiašovi roucha politá vínem a posadili mu na hlavu korunu a podali mu odznaky jeho moci a pak ho dovedli k trůnu.

"Dnešní den byl opravdu namáhavý," řekl Burnaburiaš, "avšak přesto jsem zpozoroval toho i onoho, kdo mi neprokazoval dosti patřičné úcty při dnešní hře, doufaje pravděpodobně, že se nedopatřením zadusím horkou polévkou. Proto vymrskejte spící z podlahy a očistěte síně a vyžeňte lid z nádvoří a uložte do věčného džbánu tohoto šprýmaře, jímž jsem znechucen, jakmile jen bude mrtev."

Obrátili Kaptaha na hřbet a osobní lékař ho vyšetřoval svýma po víně se chvějícíma rukama a zkaleným zrakem a nakonec prohlásil:

"Tento muž je vskutku mrtev jako hovnivál."

Tu přinesli sluhové veliký hliněný džbán, do jakých Babyloňané ukládají své nebožtíky, i položili do něho Kaptaha a zapečetili jej. Král nařídil, aby ho odnesli do sklepení paláce, mezi ostatní nepravé krále, jak bylo zvykem, ale tu jsem promluvil:

"Tento muž je Egypťan a obřezán jako já. Proto musím zaopatřit jeho tělo, aby odolalo smrti, po egyptském způsobu a vybavit je vším, čeho je zapotřebí na cestu do západní země, aby tam mohl jíst a pít a radovat se a bez práce trávit svůj život po smrti. To vše trvá třicet až sedmdesát dní, podle důstojnosti zemřelého za jeho života. Avšak pro tohoto Kaptaha, myslím, postačí třicet dní, protože byl jen sluhou. Po této době přinesu ho zpět a pochovám ho po boku jeho předchůdců nepravých králů v hrobních sklepeních tvého domu."

Burnaburiaš mi zvědavě naslouchal a prohlásil:

"Budiž, jak si přeješ, ačkoliv myslím, že tvá námaha bude marná, neboť člověk, jenž zemřel, zůstane ležet nehybný a jeho duch bloudí kolem bez klidu a pokoje a jí odpadky na ulicích, nemají-li příbuzní doma mrtvolu v hliněném džbánu, aby duch dostával svou část z krmí domu. To je osud každého kromě mne, jenž jsem králem a jehož přijmou bohové hned po smrti mezi sebe, takže se nemusím znepokojovat pro svou kaši a pro své pivo po smrti jako jiní. Avšak učiň s ním, co chceš, ježto je to zvyk tvé země, a nechci nikterak porušovat zvyky, nýbrž ctím také bohy, které neznám, a hledím si je usmířit i za hříchy, které jsem nespáchal, neboť jistota je jistota."

Dal jsem odnést džbán s Kaptahovým tělem na nosítkách, která jsem si opatřil u zdi paláce, avšak než jsem odešel, řekl jsem králi:

"Po třicet dní mne neuvidíš, neboť po celou tu dobu, kdy zaopatřuji tělo pro věčnost, se nemohu nikomu ukázat, abych nevehnal do lidí ďábly, kteří bloudí kolem mrtvoly."

Burnaburiaš se zasmál a řekl:

"Budiž, jak jsi pravil, a ukážeš-li se zde, dám tě vyhnat holemi, abys nepřivedl zlé duchy do mého paláce."

Avšak v nosítkách jsem prorazil hlínu, která uzavírala džbán — bylať ještě měkká —, aby Kaptah mohl dýchat.

Pak jsem se vrátil tajně do paláce a šel jsem do ženského domu, kde mne kleštěnci radostně přivítali, neboť se báli, že král každým okamžikem přijde. Když jsem otevřel dveře komnaty, v níž jsem zavřel Mineu, vrátil jsem se ihned zpět, rval si vlasy a křičel naříkaje:

"Pojďte se podívat, co se stalo, vždyť zde leží bezduchá ve své krvi a zakrvácený nůž vedle ní na podlaze a její vlasy jsou také v krvi!"

Kleštěnci se přišli podívat a poděsili se velice, když spatřili krev — kleštěnci se totiž krve bojí —, a neodvážili se jí dotknout. Dali se do pláče a nářku, obávajíce se velice hněvu králova, ale já jsem jim řekl:

"Nyní jsme zamícháni v jedné míse kaše, vy i já. Proto mi přineste rychle nějakou rohož, abych do ní zabalil její tělo a smyjte krev z podlahy, aby nikdo nevěděl, co se stalo. Neboť král doufá, že mu dá tato dívka mnohou rozkoš, ačkoliv ji ještě nespatřil, a jeho hněv bude strašlivý, dozví-li se, že vy i já jsme tak neobratně dopustili, aby zemřela, jak její bůh žádal. Proto pospěšte a opatřete místo ní jinou dívku, a nejraději takovou, která pochází ze vzdálené země a nezná vaši řeč. Oblecte ji a ozdobte pro krále, a bude-li odporovat, šlehejte ji ohebnými pruty před jeho zraky, neboť to mu dává veliké uspokojení, a on se vám pak bohatě odmění."

Kleštěnci pochopili moudrost mých slov, i smlouval jsem s nimi chvíli a nakonec jsem jim dal polovinu stříbra, které požadovali na koupi nové dívky, ačkoliv dobře věděli, že mne o toto stříbro okrádají, poněvadž určitě koupili novou dívku za stříbro královo a ukradli ještě i z něho, ježto si dali od obchodníka potvrdit na hliněnou tabulku cenu vyšší, než zaplatili, neboť to byl — a vždy bude — zvyk kleštěnců všude na světě. Avšak já jsem se s nimi nechtěl přít.

I přinesli mi rohož, do níž jsem zabalil Mineino tělo, a pomohli mi ji nést přes ztemnělé nádvoří do nosítek, kde již čekal Kaptah ve svém džbánu.

Tak se stalo, že jsem opustil Babylón za tmy a jako uprchlík, ztráceje tam mnoho zlata a stříbra, ačkoliv jsem tam mohl ještě zbohatnout a získat mnoho vědomostí.

Avšak nosiči reptali a pravili:

"Kdo je ten muž, jenž nás přinutil jít v noční temnotě bez pochodní a jenž zatěžuje naše nosítka věčnými džbány a královskými rohožemi, takže naše šíje se ohýbají jako šíje volů pod jařmem a břevna odírají naše ramena? Vskutku naše játra jsou černá strachem, když musíme nést mrtvolu v noční temnotě a z rohože nám teče krev na šíje. Za to všecko nám musí bohatě zaplatit."

Když jsme dorazili ku břehu, dal jsem přenést džbán do lodi, ale rohož jsem odnesl do ní sám a ukryl ji pod stanem.

Nosičům jsem řekl:

"Vy otroci a psí synové! Této noci jste nic neviděli a nic neslyšeli, bude-li se vás někdo vyptávat, a proto vám dám každému plíšek stříbra."

Poskakovali radostí a volali:

"Vskutku jsme posloužili vznešenému pánu, avšak naše uši byly hluché a naše oči slepé a této noci jsme nic neviděli a nic neslyšeli."

Tak jsem je propustil, ačkoliv jsem dobře věděl, že se opijí, jak je zvykem všech nosičů za všech dob, a že ve své opilosti vypoví vše, co viděli. Ale nemohl jsem si pomoci, ježto jich bylo osm a byli to statní mužové, i nemohl jsem je všecky pobít a hodit do řeky, jak bych byl rád učinil.

Když odešli, probudil jsem veslaře, a jakmile vyšel měsíc, vnořili muži svá vesla do vody a veslovali pryč z města, zívajíce a proklínajíce svůj osud, neboť jejich hlavy byly těžké z piva, které vypili.

Tak se stalo, že jsem uprchl z Babylónu, avšak proč jsem tak učinil, nemohu říci, poněvadž to nevím, ledaže to bylo snad napsáno ve hvězdách již přede dnem mého zrození, i nemohl jsem tomu zabránit.