Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pan Chaffery v domácím prostředí

Zlatý opar rozkoší doznal jistou trhlinu v pondělí, kdy pan G. E. Lewisham s chotí navštívili paní tchyni a pana Chafferyho. Mladá paní se k tomu chystala s jistými obavami, ale pan Lewisham chodil stále ještě s hlavou v oblacích a jeho přístup byl hrdinský. Měl na sobě bavlněnou košili s plátěným límcem a moc pěknou černou saténovou vázanku, kterou paní Lewishamová koupila z vlastního rozhodnutí ten den. Chtěla samozřejmě, aby udělal dobrý dojem.

Paní Chafferyová se ukázala v přítmí na chodbě jako dýnko ušmouraného čepečku nad Etheliným ramenem a dva černé rukávy kolem jejího krku. Potom se z toho vynořila drobná žena středních let, s tenkým nosíkem mezi stříbrnými obroučky brýlí, nesmělými ústy a vystrašenýma očima, zvláštní jakoby zaprášená ženička, z jejíž tváře podivným způsobem vystupovalo cosi připomínajícího Ethel. Viditelně se chvěla nervovým rozrušením.

Nejistě po zeťovi koukla a pak ho celého zulíbala.

„Tak tohle je pan Lewisham!“ prohlásila přitom.

Byla to třetí osoba ženského pohlaví, která pana Lewishama kdy políbila od promiskuitních dob jeho miminkovství. „A já se tolika bála – no vida!“ Hystericky se zachichotala. „Nesmíte se na mě zlobit, ale je to velká úleva, když vás vidím – že jste takový slušný mladý hoch. Ne že by Ethel… Von činil, no něco hrozného,“ pokračovala paní Chafferyová. „Neměli jste psát o tom balamucení. A co dokázala napsat ta Jane –! No, nevídáno! Teď čeká a natahuje uši –“

„Máme jít dolů, mami?“ zeptala se Ethel.

„Čeká tam na vás,“ odpověděla paní Chafferyová. Svítila jim ubohou malou petrolejkou, když sestupovali po šerých točitých schodech do suterénní jídelničky: osvětloval ji plynový kahan probleskující z mléčné koule, zdobené křišťálovými hvězdami. Tenhle sestup měl na pana Lewishama výrazně deprimující účinek. Šel první. U dveří se zhluboka nadechl. Co proboha Chaffery řekne? A stejně je mu to jedno.

Chaffery stál zády ke krbu a čistil si nehty kapesním nožíkem. Pozlacené brýle se mu posunuly až na špičku dlouhého nosu a přes ně zíral na pana Lewishama s chotí – pan Lewisham zprvu nevěřil svým očím – ale ano, byl to úsměv, ve své podstatě úsměv šibalský.

„Tak jsi se nám vrátila,“ prohodil zvesela přes Lewishama k Ethel. Hlas mu trošku přeskakoval do fistulky.

„Přišla navštívit matku,“ řekl pan Lewisham. „Vy budete asi pan Chaffery, že?“

„A já bych zase rád věděl, kdo jste kčertu vy?“ opáčil Chaffery a hodil hlavou dozadu, takže se na ně teď díval brýlemi namísto přes ně, a od srdce se rozesmál. „Drzé čelo lepší než poplužní dvůr! Jste vy ten pan Lewisham, na něhož se toto pomýlené děvče odvolává ve svém dopise?“

„To jsem.“

„Maggie,“ prohodil pan Chaffery k manželce, „k lidem jistého druhu je zbytečné chovat se taktně – takt jim nic neříká. Má tvoje dcera oddací list?“

„Pane Chaffery!“ zvolal Lewisham. „Ale, Jamesi! Jak můžeš!“ následovala ho paní Chafferyová.

Chaffery zaklapl kapesní nůž a zastrčil ho do kapsičky u vesty. Poté vzhlédl a (...)

(......)