Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zvednuté obočí

„Práce nesmí zůstat stát,“ usoudil pan Lewisham.

Dosud nikdy se mu však studium na čerstvém vzduchu nejevilo spojeno s výhodami tak nespornými. Před snídaní si dopřál půlhodinku četby na čerstvém vzduchu v parkové aleji poblíž domu Frobisherových, po snídani tudy prošel s knihou v ruce cestou do školy, při návratu domů si zmíněnou alejí trochu zašel a vrátil se sem na půlhodinku nebo tak nějak před odpoledním vyučováním. A pokud pan Lewisham během těchto porcí studia na čerstvém vzduchu nekoukal nad knihou do dáli, pak se zpravidla ohlížel přes rameno. Až konečně koho vám to nevidí –!

Zahlédl ji koutkem oka, okamžitě se odvrátil a dělal jakoby nic. Celou jeho bytost jako by rázem prozářily city. Ruce sevřely knihu vší silou. Už se neohlížel, kráčel zvolna a důstojně, četl ódu, kterou by byl nepřeložil, ani kdyby mu šlo o život, a napínal uši, jestli se blíží. Trvalo celou věčnost, než se mu za zády ozvaly lehké kroky a zašustila sukně.

Měl pocit, že má hlavu v železném svěráku a nemůže koukat jinam než dopředu.

„Pane Lewishame,“ ozvalo se z těsné blízkosti; nato se otočil pohybem téměř křečovitým. Nemotorně smekl.

Že má stisknout její vztaženou ruku, pochopil až dodatečně, a pak ji držel, dokud mu ji nevyprostila. „To jsem ráda, že vás potkávám,“ řekla.

„Já také,“ odpověděl prostě.

Pregnantní chvíli si hleděli do očí, až mu gestem naznačila, že by se mohli alejí projít spolu. „Tolik jsem si přála,“ začala s pohledem sklopeným na své střevíčky, „poděkovat vám, že jste to Teddymu odpustil. Proto jsem s vámi chtěla ještě mluvit.“ Pan Lewisham učinil první krok po jejím boku. „Zvláštní, že vás potkávám právě tady, viďte,“ řekla a zvedla k němu oči. „Mám ten dojem… Ano. Na tomhle místě jsme se přece potkali už jednou.“

Panu Lewishamovi zdřevěněl jazyk.

„Chodíváte sem často?“ zeptala se.

„Ehm,“ získával čas měl totiž hlas nepochopitelně chraptivý, když promluvil – „ne. Ani ne. Totiž – ne moc často. Tu a tam. Vlastně se tu docela příjemně čte a tak podobně. Je tu klid.“

„Vy asi hodně čtete?“

„To je pro učitele nezbytné.“

„Ale vy sám…“

„Čtu rád, samozřejmě. A co vy?“

„Já čtu k smrti ráda.“

Pana Lewishama potěšilo, že čte k smrti ráda. Zklamala by ho, kdyby byla odpověděla jinak. Ona to ale řekla s upřímným zanícením. Čte k smrti ráda! To je milé. Třeba pro něho bude mít pochopení. „Nejsem samozřejmě tak chytrá jako někdo,“ pokračovala. „Musím číst podle toho, jak se ke které knize dostanu.“

„To musím i já, když se to tak vezme,“ řekl pan Lewisham. „Četla jste… Carlyla?“

Konverzace se slibně rozbíhala. Kráčeli bok po boku pod rozkomíhanými větvemi. Pan Lewisham prožíval extázi, kterou mu kalila jen hrůza, aby se tu nenachomýtl některý kluk. Nečetla toho mnoho – z Carlyla. Odjakživa po tom prahla, už jako malé děvčátko – tolik toho o něm slyšela. Ví, že je to opravdu velký spisovatel, jeden z největších na světě. Co od něho četla, všecko se jí líbilo. To může směle tvrdit. Dala by mu přednost přede všemi. A (...)

(......)