Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Skandál s procházkou

Jen co skončila škola, vysvobodil pan Lewisham své žáčky ze žaláře všech spravedlivých trestů a pospíchal domů, aby ten čas, než mu bytná nachystá oběd, strávil – jak…? Možná že není vůči panu Lewishamovi pěkné, abych se o tom šířil, opravdu váhám, zda by tu spisovatel z prosté chlapské solidarity neměl mít jisté zábrany, ale jak zeď ve stínu zkoseného okna hlásá, Magna est veritas et prevalebit. Pan Lewisham si důkladně prokartáčoval vlasy, načež si je malebně načechral, vyzkoušel působivost všech svých vázanek, z nichž pak zvolil tu bílou, oprášil si boty starým kapesníkem, převlékl si kalhoty, protože ty na všední den měly trošínku otřepané manžety, lokty saka, kde tu a tam probleskovala bílá nitka, načernil inkoustem. A ještě na něho nediskrétně prozradím, že soustředěně prozkoumal svůj zjev z různých úhlů v zrcadle a usoudil, že by rozhodně neškodilo mít nos o něco menší…

Hned po obědě vyšel z domu a ubíral se nejkratší cestou k uličce mezi zahradami; přitom ujišťoval sám sebe, že je mu to fuk, jestli narazí na Bonovera třeba za prvním rohem. Neměl přesnou představu, jak hodlá postupovat, ale jedno věděl jistě: chce se sejít s tím děvčetem z aleje. Musí se s ní sejít. Hrozící nesnáze ho jen utvrzovaly v odhodlání a příjemně vzrušovaly. Vyběhl po kamenných schůdcích z uličky na násep za domem Frobisherových, na tu zídku, kde už jednou vartoval a pozoroval jejich ložnici. Tam se uvelebil, složil ruce do klína a měl dům před sebou jako na dlani.

To bylo za deset minut dvě. V půl třetí a deset minut tam pořád ještě seděl, ale ruce měl vražené hluboko v kapsách a kopal do schodů systematicky a netrpělivě. Jeho zbytečné brýle odpočívaly v kapsičce u vesty – tam také zůstaly celé odpoledne –, čapka se mu svezla trochu do týla a uvolnila tak pramen vlasů na čele. Za tu dobu prošli uličkou dva tři lidé – dělal, že je nevidí – a párek vrabčáků, kteří se honili nad sluncem – zalitým a větrem rozvlněným polem, mu poskytl nejpoutavější rozptýlení. Logicky se to vysvětlit nedá, to je pravda, ale jak čas ubíhal, začal se na dívku zlobit. Tvářil se čím dál tím mrzutěji.

Z uličky za zády zaslechl nějaké kroky. Neotočí se – bylo mu trapně při pomyšlení, že je lidem takhle na očích. Jeho někdejší veleopatrnost, ač na hlavu poražená, přece se ještě vzmohla na chabé protesty proti dobrodružství dnešního odpoledne. Příchozí dole v uličce zůstal v těsné blízkosti stát.

„Aby ti oči nevypadly!“ procedil pan Lewisham mezi zuby. Nato se ozvaly záhadné zvuky, hlasitě to zapraskalo v křoví, něco jako by lehce poskočilo.

Pana Lewishama přepadla zvědavost a po krátkém zápase zvítězila. Otočil se, a byla to ona: zády k němu se natahovala po rozkvetlých pichlavých trnkách, které korunovaly protější svažitý břeh. Podivuhodná náhoda! Neviděla ho!

Vzápětí Lewishamovy nohy přeletěly přes zídku. Vrhl se ze schůdků ve svahu tak překotně, že skončil v pichlavém křoví vedle ní. „Dovolte,“ řekl a ve svém vzrušení ani nezaznamenal, že ji to (...)

(......)