Herbert George Wells

LÁSKA A PAN LEWISHAM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zúčtování

Po Dni lásky nadešel Den zúčtování. Pan Lewisham se ani nestačil divit – docela mu to vzalo dech – jak zúčtování pomalu a neúprosně ukázalo, co umí. Úchvatné city ze soboty mu pomohly překonat neděli, kdy udobřoval zanedbávané SCHÉMA ujišťováním, že Ona je jeho inspirací, že kvůli Ní bude pracovat tisíckrát usilovněji než pro sebe. Tohle rozhodně nebylo pravda a jemu samému přišlo divné, kam se ztratil zájem, s nímž teologicky zkoumal Butlerovu Analogii. Frobisherovi se neukázali v kostele ani dopoledne, ani večer. Uvažoval dost znepokojeně proč.

Pondělí se rozbřesklo chladné a jasné – den jak Herbert Spencer – a náš mládenec cestou do školy horlivě ujišťoval sám sebe, že se nemá čeho bát. Místní chlapci si to ráno mezi sebou cosi šuškali – zjevně o něm – a mladší Frobisher byl velmi žádaný. Pan Lewisham zaslechl útržek hovoru. „Máma vyváděla jako pominutá,“ sděloval Frobisher mladší.

Ve dvanáct došlo k rozmluvě s panem Bonoverem, při níž hlasy v prudké výměně názorů občas zvýšené dolehly zavřenými dveřmi pracovny až k staršímu pomocnému učiteli Dunkerleyovi. Poté pan Lewisham prošel třídou s pohledem upřeným přímo před sebe a tvářemi rozpálenými.

Dunkerley byl tudíž v duchu připraven na novinu, kterou se dozvěděl nazítří při opravování úloh. „Kdy?“ zeptal se Dunkerley.

„Na konci příštího semestru,“ řekl Lewisham.

„Kvůli tomu děvčeti od Frobisherových?“

„Ano.“

„Pěkná je, to se musí nechat. Ale ztrácíš tím vyhlídky u červnových přijímaček.“

„To mi na tom nejvíc vadí.“

„Ten ti sotva dovolí odjet na zkoušky.“

„Nedovolí,“ potvrdil Lewisham krátce a otevřel první sešit. Mluvení mu činilo potíže.

„To je křivák,“ poznamenal Dunkerley. „Ale co můžeš čekat od Durhamáka.“ Pan Bonover totiž absolvoval pouze Durhamskou kolej, a pan Dunkerley, jenž neabsolvoval žádnou, v tomhle citlivě rozlišoval. Nato se Dunkerley soucitně odmlčel a pilně šustil svou hromádkou sešitů. A teprve když z ní zbývalo už jen pár kousků, se znovu ozval – a vyjádřil složitou myšlenku.

„I stvořil Hospodin muže a ženu,“ řekl Dunkerley, zatímco škrtal odshora dolů po stránce. „A to je pak“ (škrt škrt) „hrozně těžké“ (škrt škrt) „pro pomocné učitele.“

Zaklapl sešit, až to mlasklo, a odhodil ho za sebe na podlahu. „Máš štěstí,“ řekl. „Vždycky jsem počítal s tím, že z téhle hnusné díry vypadnu první já. Máš štěstí. Tady si pořád na něco hraješ. Narazíš na rodiče a poručníky na každém rohu. Tohle se mi na venkově nejvíc zajídá: žije se tu tak zatraceně nepřirozeně. Nebudu se rozmýšlet a vypadnu odsud, jak jen to půjde. Na to vem jed!“

„A budeš prosazovat ty patenty?“

„Pokusím se. Ano. Budu prosazovat ty patenty. Láhev s patentovaným hranatým uzávěrem! Kristepane! Jen co se dostanu do Londýna…“

„Nejspíš to taky zkusím v Londýně,“ podotkl Lewisham. Nato zkušený Dunkerley, mládenec nad jiné dobrosrdečný, pustil z hlavy jisté vlastní soukromé ctižádostivé vidiny – snil o nevídaných patentech –a soustředil se v duchu na agentury. I jal se vypočítávat (...)

(......)