Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX
Tvor v lese

Prodíral jsem se mlázím, které rostlo na pahorku za domem. Nestaral jsem se o to, kam jdu. Šel jsem ve stínu husté skupiny štíhlých stromů. Pak jsem dorazil na cestu, jež vedla na druhou stranu pahorku. Sestoupil jsem k potůčku protékajícímu úzkým údolím. Tiše jsem stál a poslouchal. Vzdálenost a husté stromoví tlumily každý zvuk, který by sem mohl dolehnout z ohrady. Potom blízko mě vyběhl z křoví králík a odhopkoval do stráně. Chvíli jsem váhal, a nakonec jsem usedl do stínu.

Bylo to velmi příjemné místo. Potůček se ztrácel v bujném porostu. Jen na jednom místě jsem zahlédl trojúhelník volné vodní hladiny. Za ním se pnula hustá spleť stromoví a popínavých rostlin, nad níž se klenula zářivě modrá obloha. Kvetoucí bílé a karmínové orchideje tvořily barevné stříkance v okolní zeleni. Chvíli jsem se kochal tou krásnou podívanou, a pak jsem začal znovu uvažovat o podivných Montgomeryho pomocnících. Bylo příliš velké horko, než abych mohl soustředěné přemýšlet, a proto jsem za chvíli začal klímat.

Nevím, kolik času uplynulo, než mě probudil podivný hluk na druhém břehu potůčku. Chvíli jsem viděl jen pohybující se vrcholky kapradin a rákosí. Náhle se na břehu potůčku cosi objevilo.

Zpočátku jsem neviděl přesně, co to je. Sklonilo to hlavu k vodě a začalo to pít. Za chvíli jsem zjistil, že je to člověk, který běhá po čtyřech jako zvíře!

Měl na sobě modrý oblek. Jeho pleť byla zbarvená do měděna, vlasy černé. Zdálo se, že charakteristickým rysem obyvatel tohoto ostrova je groteskně ohyzdný zjev. Slyšel jsem, jak srkavě pije.

Trochu jsem se naklonil, abych si ho mohl lépe prohlédnout, ale rukou jsem uvolnil úlomek lávy, který se začal kutálet dolů. Tvor se rozhlédl, jako by byl přistižen při něčem nedovoleném, a tak se naše oči setkaly. Hned se napřímil, neobratně si otíral rukou ústa a díval se na mě. Jeho dolní končetiny byly velmi krátké, tvořily asi polovinu výšky celého těla. Upřeně jsme na sebe zírali snad minutu, oba jsme byli překvapeni. Pak se tvor odplížil do křoví napravo ode mě. Jednou nebo dvakrát se zastavil a znovu si mě upřeně prohlížel. Slyšel jsem, jak slábne šelest listí, až zanikl docela. Když tvor zmizel, dlouho jsem bez hnutí seděl a díval se za ním. Moje ospalost byla rázem ta tam. Náhle jsem za sebou zaslechl jakýsi hluk a polekaně jsem vyskočil. Otočil jsem se a spatřil bílý ocásek králíka, který pelášil do stráně.

Bizarní polozvířecí tvor úplně narušil mé klidné odpoledne. Nervózně jsem se rozhlížel kolem sebe a litoval jsem, že s sebou nemám žádnou zbraň. Pak mě napadlo, že člověk, kterého jsem zahlédl, byl oblečený. Nebyl nahý, jak by se dalo předpokládat u divocha. Z toho jsem usoudil, že to byl mírumilovný tvor a tupá divokost jeho výrazu neodpovídala jeho skutečné povaze.

Jeho zjev mě nicméně velmi znepokojil. Vyrazil jsem vlevo podle stráně a rozhlížel se mezi rovnými kmeny stromů kolem dokola. Jak je možné, že člověk běhá po čtyřech a pije přímo z potoka? Hned vzápětí jsem zase (...)

(......)