Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X
Lidský nářek

Nedaleko domu jsem spatřil světlo vycházející z otevřených dveří mého pokoje. Pak jsem zaslechl, jak Montgomery volá ze tmy:

„Prendicku!“

Běžel jsem ze všech sil. Za chvíli zavolal znovu, a já mu chabě odpověděl. Za okamžik jsem se dopotácel až k němu.

„Kde se touláte?“ zeptal se mě a přistoupil blíž, aby si mohl v kuželu světla dopadajícím ode dveří prohlédnout moji tvář. „Měli jsme tolik práce, že jsme si na vás vzpomněli až před půlhodinou.“

Odvedl mě do pokoje a usadil do křesílka. Zpočátku jsem byl oslněn prudkým světlem.

„Nenapadlo nás, že se vydáte na prohlídku ostrova, aniž nám to předem oznámíte,“ řekl mi. „Měl jsem o vás strach. Ale…, co je vám? Haló!“

Opustil mě poslední zbytek sil, a hlava mi klesla. Montgomery mi s jistým zadostiučiněním nalil brandy.

„Proboha,“ zasténal jsem, „zamkněte dveře!“

„Narazil jste na naše místní kuriozity, že?“ ušklíbl se.

Zamkl dveře a znovu se ke mně otočil. Na nic se mě už nevyptával, ale nalil mi další sklenku brandy a přinutil mě, abych něco snědl. Nechybělo mnoho a omdlel jsem. Montgomery poznamenal něco v tom smyslu, že mě zapomněl varovat, a stručně se mě zeptal, kdy jsem odešel z domu a co jsem vlastně viděl. Odpovídal jsem mu stejně stručně, v útržkovitých větách.

„Povězte mi, co to všechno znamená?“ vyštěkl jsem na něho hystericky.

„Není to nic strašného,“ odpověděl. „Ale myslím si, že toho za jeden den máte dost.“

Náhle se ozvalo zoufalé bolestivé zakňučení pumy. Montgomery tiše zaklel.

„K čertu! Je to tady horší než v Gower Street – se všemi jejími kočkami!“

„Montgomery! Co to bylo za tvora, co mě honil? Bylo to zvíře, nebo člověk?“

„Jestli se dneska dobře nevyspíte,“ prohlásil, „zítra se z toho zblázníte.“

Postavil jsem se proti němu:

„Kdo mě pronásledoval?“

Podíval se mi upřeně do očí, rty se mu zkřivily ironickým úšklebkem. Jeho blýskavé oči se pokryly jakousi tupou mázdrou.

„Podle vašeho popisu soudím, že to bylo strašidlo,“ řekl.

Dostal jsem hrozný vztek, ale ten mě přešel stejně rychle, jako se objevil. Posadil jsem se do křesla a sevřel si hlavu v dlaních. Puma znovu zakvílela. Montgomery mi chlácholivě položil ruku na rameno.

„Poslyšte, Prendicku,“ oslovil mě klidně, „nemůžu za to, že se touláte po našem zatraceném ostrově. Ale není to tak strašné, jak se vám na první pohled zdá, příteli. Máte nervy nadranc. Dám vám něco na spaní. Trápilo by vás to celé hodiny… Musíte prostě usnout, jinak za nic neručím.“

Neodpovídal jsem. Předklonil jsem se a rukama si zakryl tvář. Brzy nato se Montgomery vrátil s malou lahvičkou, v níž byla tmavá tekutina. Podal mi ji. Bez námitek jsem ji spolkl a s jeho pomocí jsem ulehl na visutou rohož.

Když jsem se probudil, byl už jasný den. Chvilku jsem klidně ležel a hleděl ke stropu nad hlavou. Krovy byly zhotoveny z lodních ráhen. Pak jsem se otočil a viděl jsem, že na stole mám přichystané jídlo. Pocítil jsem hlad a chtěl jsem se vyškrábat z (...)

(......)