Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
O zvířecích lidech

Probudil jsem se velmi brzy ráno. Od okamžiku, kdy jsem procitl, jsem si zřetelně a jasně uvědomoval Moreauova slova. Skulil jsem se z visuté rohože a zamířil jsem ke dveřím, abych se přesvědčil, že je zamčeno. Pak jsem zkontroloval závoru na okně a zjistil jsem, že je pevně zabezpečená. Vědomí, že ti tvorové, kteří tolik připomínají lidi, jsou opravdu jen zvířecí obludy, jakési groteskní parodie na člověka, mě naplňovala neurčitou předtuchou o tom, co všechno dokážou, a ta byla mnohem horší než strach. Někdo zaklepal na dveře a já zaslechl podivný hovor – to mluvil M'ling. Strčil jsem si do kapsy jeden revolver (stále jsem ho svíral v dlani) a otevřel jsem dveře.

„Dobré jitro, pane,“ pozdravil. Kromě obvyklé snídaně mi přinesl i nedovařeného králíka. Montgomery vešel za ním. Povšiml si, že dosud držím ruku v kapse, a kradmo se pousmál.

Puma ten den odpočívala, aby se jí zahojily rány. Ale Moreau k nám přesto nepřišel; byl to podivín a samotář. Povídal jsem si s Montgomerym – chtěl jsem si udělat co nejpřesnější obraz o tom, jak zvířecí lidé žijí. Nejvíc ze všeho jsem si přál vědět, co těm obludám brání zaútočit na Moreaua a Montgomeryho nebo se rozsápat navzájem.

Montgomery mi vysvětlil, že za svou relativní bezpečnost můžeme děkovat jejich omezenosti. Přestože se jejich inteligence zvýšila a zvířecí pudy byly částečně potlačeny, Moreau jim implantoval pevné zásady, které zcela ochromily jejich obrazotvornost. Byli skutečně jako zhypnotizovaní. Dostali příkaz, že některé věci jsou zakázány a jiné jsou nemožné. Tyto zákazy byly do jejich hlavy zakódovány tak, že nemohlo být ani pomyšlení na nějakou neposlušnost či diskuse.

Stávalo se však, že jejich starý vrozený instinkt byl v příkrém rozporu s Moreauovými příkazy, a pak netvoři příkazů neuposlechli. Soubor předpisů, jemuž říkali Zákon – a ten jsem je slyšel předříkávat – v jejich myslí soupeřil s hluboce zakořeněnými agresivními zvířecími pudy. Ale Montgomery i Moreau věnovali mimořádnou pozornost tomu, aby obludy nepoznaly chuť krve. Kdyby k tomu došlo, mohlo to mít hrozné následky.

Montgomery mi vysvětlil, že Zákon téměř přestává platit po soumraku, hlavně u kočkovitých zvířecích lidí, potmě se totiž takové zvíře cítí velmi silné. Pak se také odváží věcí, které by je ve dne ani nenapadly. Proto mě asi také v noci po mém příchodu pronásledoval leopardí muž. Ale během prvních dnů mého pobytu porušovaly obludy Zákon jen tajně a za tmy. Ve dne panovala všeobecná úcta k četným zákazům.

Je namístě, abych zde uvedl několik obecnějších faktů o ostrově i o zvířecích lidech. Ostrov byl nepravidelného tvaru, měl rozlohu asi sedmi nebo osmi čtverečních mil.^[1]

Byl sopečného původu a ze tří stran ho obklopovaly korálové útesy. Několik kráterů a horký pramen tu zbyly jako jediné pozůstatky sil, které ho před dávnými lety vytvořily. Někdy bylo možné pozorovat mírné záchvěvy půdy, občas kužel dýmu zmohutněl a přidaly se k němu gejzíry páry. Ale to bylo všechno. (...)

(......)