Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII
Neštěstí

Uplynulo sotva šest týdnů, než mě opustily všechny ostatní emoce kromě pocitu odporu až hnusu vůči Moreauovým hanebným pokusům. Přemýšlel jsem pouze o tom, jak bych se mohl zbavit těch ohavných karikatur Stvořitelova obrazu a vrátit se k nádhernému a normálnímu soužití s lidmi. Mí bližní, od nichž jsem byl nedobrovolně odloučen, začínali nabývat v mých představách idylických ctností a předností. S Montgomerym jsem se příliš nespřátelil. Jeho dlouhé odloučení od společnosti lidí, tajné holdování alkoholu a zjevná náklonnost ke zvířecím lidem naše přátelství zmařily. Několikrát jsem ho nechal, aby k nim šel sám. Já jsem se vždy snažil, pokud to šlo, se jim vyhýbat. Postupně jsem stále delší dobu trávil na pobřeží a vyhlížel nějakou loď, která by mě zachránila, ale ta se neobjevila, až nás jednoho dne postihlo neštěstí, které vrhlo na mé zvláštní okolí zcela jiné světlo.

Stalo se to sedmý nebo osmý týden po mém příjezdu na ostrov – myslím, že to bylo spíš později, přestože jsem se o čas příliš nestaral. Bylo časně ráno, kolem šesté hodiny. Vstal jsem tak brzy a nasnídal se, protože mě probudil hluk, který tropili tři zvířecí lidé, když nosili dříví do ohrady.

Dojedl jsem a prošel otevřenou branou ohrady. Zůstal jsem tam stát, kouřil jsem a s rozkoší vdechoval čerstvý ranní vzduch. Za chvíli kolem mě prošel Moreau a pozdravil mě. Slyšel jsem, jak otevřel dveře a vstoupil do své laboratoře. Byl jsem už tak zvyklý na všechny hrůzy tohoto místa, že jsem ani nevnímal, jak jeho oběť – puma – začíná další den svého utrpení. Přijala svého mučitele pronikavým děsuplným skřekem.

Pak se něco stalo. Dodnes přesně nevím, co. Slyšel jsem výkřik za svými zády a pak pád. Prudce jsem se otočil a spatřil jsem, jak se na mě řítí cosi hrozivého. Nebyla to ani zvířecí, ani lidská, ale ďábelská tvář, posetá rozšklebenými jizvami, z nichž prýštila krev. Oči bez víček děsivě žhnuly. Napřáhl jsem ruku na svou obranu. Prudký náraz mě odhodil stranou, až jsem si zlomil ruku. Velká obluda, omotaná obvazy a zkrvavenými chumáčky vaty, mě přeskočila a zmizela. Skoulel jsem se až k moři, zkoušel jsem si sednout, až jsem nakonec bolestí omdlel. Pak se objevil Moreau. Jeho bledá tvář byla potřísněna krví, řinoucí se z jeho čela. V ruce držel revolver. Sotva si mě všiml, neboť se rozběhl za pumou.

Zkusil jsem se podepřít druhou rukou a posadil jsem se. Ovázaná obluda pádila velkými skoky po břehu a Moreau běžel za ní. Obrátila se, a když ho uviděla, prudce uskočila a zmizela v křoví. Každým skokem se mu stále víc vzdalovala. Viděl jsem, jak jí Moreau nadběhl, vystřelil na ni, a minul. Obluda zmizela ve křoví a zanedlouho se mi ztratil z dohledu i Moreau.

Díval jsem se za nimi. Znovu mi projela ostrá bolest předloktím. Pokoušel jsem se se sténáním vyškrábat na nohy. Ve dveřích se objevil Montgomery s revolverem v ruce.

„Panebože, Prendicku!“ vykřikl. Nevšiml si, že jsem zraněný. „To zvíře uteklo! Vytrhalo řetězy ze zdi. Neviděl jste je?“ Když (...)

(......)