Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII
Moreau nalezen

Když jsem viděl, jak do sebe Montgomery obrátil třetí skleničku, rozhodl jsem se, že zakročím. Byl už dost podnapilý. Opakoval jsem mu, že se Moreauovi muselo něco stát, jinak by se byl už dávno vrátil. Měli bychom zjistit, k jakému neštěstí došlo. Montgomery zpočátku cosi chabě namítal, ale nakonec souhlasil. Posilnili jsme se, a pak jsme se všichni tři vydali na průzkum.

Možná že to zavinilo celkové napětí, které jsem v té době pociťoval, avšak faktem zůstává, že vzpomínka na tehdejší cestu v horkém tichu tropického odpoledne zůstává v mé paměti neobyčejné živá. M'ling s nahrbenými rameny a nezvykle černou hlavou, která se rychle otáčela ze strany na stranu, šel jako první. Nebyl ozbrojen. Sekera mu vypadla z rukou už dříve, když se střetl s prasečími lidmi. Kdyby došlo k boji, sloužily mu jako zbraň zuby. Za ním se potácel Montgomery s rukama v kapsách a hlavou skloněnou na prsa. Byl opilý a nevrlý, že jsem mu odepřel další whisky. Já měl ovázanou levou ruku zavěšenou na pásce – naštěstí to byla zrovna levá – a v pravé ruce jsem držel revolver.

Šli jsme úzkou stezkou, vinoucí se divokou vegetací. Mířili jsme na severozápad. Náhle se M'ling zastavil a cosi strnule pozoroval. Montgomery do něj téměř vrazil, a pak rovněž zůstal stát na místě. Pak jsme zaslechli mezi stromy blížící se hlasy a kroky.

„Je mrtvý,“ řekl hluboký rozechvělý hlas.

„Není mrtvý, není mrtvý,“ drmolil druhý.

„Viděli, viděli jsme,“ přidaly se další hlasy.

„Hej!“ zavolal Montgomery. „Hej, vy tam!“

„Buďte zticha, sakra!“ okřikl jsem ho a pevněji sevřel revolver.

Rozhostilo se ticho. Pak se v hustém křoví ozval praskot a objevilo se asi půl tuctu tváří, ozářených jakýmsi tajemným světlem. M'lingovi se z hrdla vydralo podivné zavrčení. Poznal jsem opičího muže a dva bíle ovinuté tvory, jež jsem už zahlédl v Montgomeryho člunu. Vedle nich stáli dva netvoři a šedivé, shrbené stvoření – mluvčí Zákona. Šedé vlasy mu splývaly po tvářích a zakrývaly ustupující čelo i těžká oční víčka. Byla to nemotorná obluda bez obličeje se zarudlýma očima, které nás zvědavě pozorovaly.

Nějakou chvíli nikdo nepromluvil ani slovo. Pak Montgomery zakoktal:

„Kdo z vás řekl…, že je mrtvý?“

Opičí muž provinile pohlédl na kosmatého šedého tvora.

„Je mrtvý,“ řekl mluvčí. „Oni to viděli!“

Skupina těchto zrůd nevypadala nebezpečně. Zdáli se zmatení a sklíčení.

„Kde je?“ udeřil na ně Montgomery.

„Vzadu,“ ukázal šedý tvor.

„Je ještě Zákon?“ chtěl vědět opičí muž. „Bude dál platit? Je opravdu mrtvý?“

„Je ještě Zákon?“ zeptal se muž v bílém.

„Je ještě Zákon, ty druhý s bičem? On je mrtvý!“ opakoval šedý kosmatec.

Všichni stáli a upřeně nás pozorovali.

„Prendicku!“ obrátil ke mně Montgomery kalné oči. „On je určitě mrtvý.“

Během této rozmluvy jsem stál za ním. Začínal jsem chápat, jak s nimi musím mluvit.

„Děti Zákona. On není mrtev!“ pronesl jsem pevně a vystoupil jsem dopředu.

M'ling se ke mně prudce otočil.

„Změnil svou podobu, proměnil své tělo,“ (...)

(......)