Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX
Montgomeryho ,slavnost na pobřeží‘

Když bylo vše hotovo, umyli jsme se a najedli. S Montgomerym jsme odešli do mého pokoje a poprvé jsme si vážně promluvili o naší situaci. Byla skoro půlnoc.

Montgomery byl sice střízlivý, ale velice rozrušený. Byl na Moreauovi nepochopitelným způsobem závislý. Pravděpodobně ho nikdy nenapadlo, že by Moreau mohl zemřít. Toto neštěstí pro něj znamenalo okamžitý konec všech zavedených zvyklostí, které se během těch deseti či více jednotvárných let strávených na ostrově pro něj staly nedílnou součástí života. Mluvil jako duchem nepřítomný, na moje otázky odpovídal vyhýbavě a roztržitě přeskakoval k všeobecným úvahám.

„Zatracený život!“ posteskl si náhle. „Takový galimatyáš! Mě nikdy nepotkalo nic hezkého. Snad to mám ještě před sebou. Šestnáct let mě trápili učitelé a vychovatelky, jak se jim zachtělo, pět let jsem trpěl v Londýně na studiích medicíny – špatná strava, nuzné bydlení, otrhané šaty a všechny nectnosti bídy – a pak jsem udělal kotrmelec. Neviděl jsem jiné východisko, a tak jsem se nechal přemluvit a odjel na tento ostrov. Strávil jsem tu celých deset let! K čemu to bylo, Prendicku? Nejsme jen jako mýdlové bubliny, co si pouštějí děti?“

V takovém rozpoložení bylo těžké se s ním o čemkoliv dohadovat.

„Měli bychom přemýšlet o jediné věci,“ navrhl jsem. „A sice jak se dostaneme z tohoto ostrova.“

„A co tím získáme? Jsem psanec. Kde začnu nový život? Vám je hej, Prendicku! Chudák Moreau! Nemůžeme ho opustit, nechci, aby ohlodali jeho kosti. Jak to vypadá… A kromě toho, co se stane s tou lepší polovinou zvířecích lidí?“

„Nechme toho,“ mávl jsem unaveně rukou. „Ráno moudřejší večera. Myslel jsem si, že. bychom mohli postavit hranici a jeho tělo spálit… stejně jako – to ostatní. Co se ale stane se zvířecími lidmi, to nevím.“

„Ani já ne. Myslím, že ti, kteří byli dříve býložravci, se zase stanou hloupými osly. Nemůžeme jich přece tolik pobít. Nebo ano? Vyžaduje to snad vaše představa o lidskosti? Ale oni se změní, určitě se změní.“

Blábolil tak nesmyslně, až mi konečně došla trpělivost.

„Ksakru!“ vykřikl najednou, když jsem zase cosi namítl. „Copak nechápete, že jsem na tom hůř než vy?“

Najednou vstal a došel si pro whisky.

„Napijte se,“ vybídl mě. „Vy mudrlante, vy bleďoučký svatoušku, vy bezbožníku, napijte se!“

„Nebudu pít!“ odmítl jsem. Pak už jsem jen pozoroval jeho ponurou tvář v plápolavém světle svíčky, když se zpíjel a blábolil nesmysly. Vzpomínám si, že mě to neobyčejně nudilo. Když už byl úplně namol, začal sentimentálně hájit zvířecí lidi a M'linga.

„M'Iing je jediný tvor, který mě měl rád,“ oznámil mi a najednou dostal nápad.

„Do háje!“ vykřikl a popadl láhev whisky.

Najednou jsem pochopil, co chce udělat.

„Přece tomu zvířeti nebudete dávat pít!“ vykřikl jsem, prudce jsem vyskočil a zastoupil mu cestu.

„Zvířeti?“ opakoval. „Vy sám jste zvíře! On může pít jako každý křesťan. Jděte mi z cesty, Prendicku!“

„Proboha vás prosím!“ vykřikl jsem.

„Uhněte!“ zaryčel a (...)

(......)