Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX
Sám se zvířecími lidmi

Postavil jsem se čelem k nim jako ke svému osudu. Mohl jsem používat jen jednu ruku – druhá byla zlomená. V kapse jsem měl revolver, z něhož jsem už vypálil dvě rány. Mezi úlomky dřeva, roztroušenými po břehu, se válely dvě sekery. Příbojové vlny mě donutily k ústupu.

Mohla mě zachránit jen odvaha. Upřeně jsem hleděl blížícím se obludám do očí. Uhýbaly před mým pohledem. Začaly větřit mrtvoly ležící na břehu. Postoupil jsem o pár kroků dopředu, popadl zakrvácený bičík, který ležel vedle mrtvého vlčího muže, a zapráskal jím.

Zvířecí lidé se zastavili a udiveně na mě zírali.

„Pozdravte!“ nařídil jsem. „Pokloňte se!“

Váhali. Jeden z nich poklekl. Opakoval jsem rozkaz ještě důrazněji. Srdce mi bušilo jako o závod. Přistoupil jsem až k nim. První poklekl, ostatní dva ho následovali. Zacouval jsem pozpátku k mrtvolám, aniž jsem spustil tři klečící zvířecí muže z očí, jako herec, který obrácen k obecenstvu odchází z jeviště.

„Porušili Zákon!“ řekl jsem a opřel si nohu o mrtvolu hlasatele Zákona. „Proto všichni zemřeli, i on. Stejně dopadl i druhý s bičem. Zákon je mocný! Pojďte a pohleďte!“

„Není úniku!“ řekl jeden z nich, přistoupil blíž a zvědavě si prohlížel mrtvoly.

„Není úniku,“ opakoval jsem. „Proto slyšte a dělejte, co vám přikážu.“

Netvoři vstali a tázavě na sebe pohlédli.

„Ani krok!“ rozkřikl jsem se.

Popadl jsem sekeru a zastrčil ji za pásku, na níž jsem měl zavěšenou ruku. Obrátil jsem mrtvolu Montgomeryho a vzal si jeho revolver, v němž zbyly ještě dva náboje. Sklonil jsem se k němu, abych ho prohledal, a v jeho kapse jsem našel dalších šest nábojů.

„Vezměte ho, odneste ho pryč a hoďte ho do moře!“ rozkázal jsem a ukázal jsem na mrtvolu bičem.

Přistoupili blíž. Zřejmě se dosud Montgomeryho báli, ale strach z mého biče byl silnější. Ještě chvíli váhali. Několikrát jsem zapráskal bičem a křikl na ně, a oni pak opatrně popadli mrtvé tělo, donesli ho na břeh moře a vstoupili s ním do třpytivých tříštících se vln.

„Jděte dál!“ křikl jsem. „Odneste ho co nejdál!“

Šli, až jim voda sahala k ramenům. Pak zůstali stát a tázavě se na mě otočili.

„Shoďte ho,“ nařídil jsem a Montgomeryho mrtvola rázem zmizela pod vodou. Srdce se mi sevřelo neznámou tísní.

„V pořádku,“ pokračoval jsem a oni se celí ustrašení ve spěchu obrátili ke břehu. Ve stříbrné vodě za nimi zůstávala černá zčeřená brázda. Na kraji moře se opět zastavili a otočili se, jako by čekali, že se Montgomery vynoří a začne se jim mstít.

„A teď tyhle!“ vzpamatoval jsem se a ukázal na další těla.

Zvířecí lidé se vyhnuli místu, kde hodili do vody Montgomeryho, a vláčeli čtyři mrtvoly zvířecích lidí asi sto yardů po břehu, než se začali brodit, aby je hodili do moře.

Když jsem pozoroval, jak zvedají ostatky M'linga, zaslechl jsem za sebou rychlé kroky. Ohlédl jsem se a asi dvanáct yardů stranou jsem uviděl prasečí hyenu. Stála se skloněnou hlavou, upírala na mě svítící oči a svírala v pěst své silné ruce přitisknuté k tělu. Jakmile (...)

(......)