Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V
Muž, který nemá kam jít

Druhý den po mém zotavení a čtvrtý den po mém zachránění jsem se časně ráno ztěžka probouzel ze zmatených snů. Zdálo se mi o střílení a hulákajícím davu lidí. Slyšel jsem, jak mě někdo chraptivým hlasem volá. Protřel jsem si oči, ale zůstal jsem ležet a chvíli naslouchal. Nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem. Pak se náhle ozval dusot bosých nohou, přesouvání těžkých předmětů, hlasité rachocení a řinčení řetězů. Slyšel jsem, jak na bok lodi naráží pěnící se moře. Přes malé kulaté okénko se přelila žlutozelená vlna a poté se po skle řinula voda.

Chvatně jsem se oblékl a vyšel jsem na palubu.

Když jsem pak vystupoval po schodech, spatřil jsem proti narudlé obloze (právě vycházelo slunce) kapitánova široká záda a ryšavé vlasy. Nad ním se na kladce, připevněné k ráhnu zadního stěžně, vznášela klec s pumou. Ubohé zvíře bylo hrozně vyděšené a choulilo se v rohu klece.

„Přes palubu s tím neřádem!“ křičel kapitán. „Ať je to svinstvo co nejdřív pryč z lodi!“

Stál mi v cestě, a proto jsem ho uchopil za rameno, abych mohl projít. Prudce se otočil a ustoupil o několik kroků zpátky.

„Helemese,“ řekl tupě a v očích se mu rozsvítila jiskřička poznání. „To je přece pan…, pan…“

„Prendick,“ připomněl jsem mu.

„Jakejpak Prendick!“ zahromoval. „Zavřizobák – tak se jmenujete. Pan Zavřizobák!“

Nebylo radno, abych tomu hrubiánovi oponoval. Nevěděl jsem, co v nejbližší chvíli udělá. Ukázal k můstku, kde stál Montgomery se statným bělovlasým mužem v pracovním modrém obleku.

„Tudy, pane Zavřizobáku, račte se klidit!“ křikl na mě.

Montgomery i jeho společník se k nám otočili.

„Co to má znamenat?“ zeptal jsem se ho.

„Račte, pane Zavřizobáku. Vypadněte z lodi, pane Zavřizobáku, a hezky zčerstva. Musíme to tu pořádně vyčistit, musíme naši loď pěkně vyklidit. Takže račte přes palubu.“

Zmateně jsem na něho hleděl. Pak mě napadlo, že nic jiného si vlastně ani nepřeju. Neměl jsem proč litovat, že už nebudu jediným pasažérem na lodi tohoto nesnesitelného opilce. Obrátil jsem se k Montgomerymu.

„Já vás nepotřebuju,“ ucedil jeho společník.

„Vy mě nechcete přijmout?“ zeptal jsem se vyděšeně.

Neznámý se tvářil zcela nekompromisně a rozhodně. Nikdy jsem nepotkal člověka s takovým obličejem.

„Poslyšte,“ obrátil jsem se znovu ke kapitánovi.

„Přes palubu s vámi!“ opakoval kapitán. „Tahle loď není pro zvířata a lidožrouty, ani pro ty, co jsou horší než zvířata. Račte si vystoupit, pane Zavřizobáku. Já vás tady nechci, a jestli vás nechtějí ani oni, jděte si někam jinam. Vypadněte! I se svými povedenými přáteli! S tímhle zatraceným ostrovem jsem skoncoval, a basta! Už toho bylo dost!“

„Montgomery!“ zvolal jsem prosebně.

Montgomery vyšpulil dolní ret a jen kývl hlavou směrem k bělovlasému muži stojícímu vedle něj. Dával mi tak najevo, že mi nemůže pomoct.

„S vámi budu hotov raz dva!“ rozkřikl se na ně kapitán.

Pak začalo podivné třístranné vyjednávání. Střídavě jsem se obracel na všechny přítomné. Nejdříve jsem požádal staršího (...)

(......)