Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 15
MUŽ, KTERÝ UTÍKAL

Časně navečer seděl doktor Kemp ve své vyhlídkové pracovně v podkroví vily na kopci, shlížejícím na Burdock.

Byl to velmi příjemný pokoj se třemi okny — na sever, na západ a na jih — a s regály plnými knih a vědeckých publikací, v němž stál prostorný psací stůl a pod severním oknem mikroskop, sklíčka, jemné nástroje, několik bacilových kultur a porůznu roztroušené lahvičky s reagenciemi.

Bleskovou lampu měl doktor Kemp již rozžatou, třebaže oblohu dosud ozařoval jas zapadajícího slunce, a rolety nechával nespuštěné, protože neexistovalo nebezpečí rušivého nakukování zvědavců dovnitř, a nebylo proto nutné je stahovat.

Doktor Kemp byl urostlý a štíhlý mladý muž s plavými vlasy a s knírem téměř bílým, a práce, jíž se právě zabýval, mu měla, jak doufal, vynést členství v Královské učené společnosti — tak velký význam jí připisoval.

Po chvilce mu oči zabloudily od práce a jeho zrak spočinul na oslnivém západu slunce za kopcem, zvedajícím se naproti přes dolinu. Seděl tam snad minutu, pero v zubech, a obdivoval se ohnivě zlatému zbarvení nad hřebenem, když vtom jeho pozornost upoutala postavička muže, inkoustově černá, běžící přes hřbet kopce směrem k němu.

Byl to pomenší človíček ve vysokém cylindru a utíkal tak rychle, že se mu nohy jen míhaly.

„Zas jeden z těch oslů,“ řekl si doktor Kemp. „Jako ten osel, co do mě dnes ráno za rohem vrazil s tím svým ‚Jde sem Neviditelný, pane!‘ Nedovedu si představit, co to ty lidi posedlo. Člověk aby si málem myslel, že jsme v třináctém století.“

Vstal, přistoupil k oknu a zahleděl se upřeně na zšeřelý svah a na temnou postavičku, ženoucí se po něm dolů.

„Má zřejmě zatroleně naspěch,“ řekl si doktor Kemp, „ale jak to vypadá, nijak valně se mu to nevede. Nemohl by běžet tíž, kdyby měl kapsy plné olova.“

„Mele z posledního, panečku!“ usoudil doktor Kemp.

(...)

(......)