Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Veselá jedenáctka je hned pod kopcem, tam, kde začínají tramvajové tratě. Šenkýř se opíral lokty tlustých červených paží o nálevní pult a rozprávěl s jakýmsi nedokrevným drožkářem o koních, zatímco černovousý muž v šedých šatech chroupal suchary a polykal sýr, zapíjel burtonským ležákem a bavil se američtinou se strážníkem, který měl po službě.
„Nač a proč ten křik?“ zeptal se nedokrevný drožkář, přeskakuje s hovorem náhle na jinou kolej, a pokoušel se vidět nahoru na kopec přes špinavou žlutou záclonku v nízkém okně hospody.
Venku pádil kdosi kolem.
„Možná, že někde hoří,“ odpověděl šenkýř.
S těžkým dusotem se přihnaly kroky, dveře se zprudka rozletěly a Marvel, rozcuchaný, klobouk nikde, límec u kabátu utržený, vrazil plačky dovnitř, škubavě se otočil a zkoušel dveře zavřít. Ale řemen je držel napůl otevřené.
„Žene se sem,“ vřeštěl a hlas mu samou hrůzou až přeskakoval. „Žene se sem! Neviditelnej! Honí mě! Pro boha živýho! Pomoc! Pomoc! Pomoc!“
„Zavřete všechny dveře!“ poručil strážník. „Kdo sem jde? Nač ten povyk?“ Přešel rázně ke dveřím, uvolnil řemen a dveře zabouchly.
Američan zavřel druhé dveře.
„Pusťte mě dál, dovnitř,“ škemral Marvel plačky a potácel se, ale stále pevně svíral knihy. „Pusťte mě dovnitř. Zamkněte mě — to už je jedno kam. Říkám vám, honí MĚ! Já mu pláchnul. Říkal, že mě zabije — a taky to udělá!“
„Už jste v bezpečí,“ řekl muž s černým plnovousem. „Dveře jsou zavřené. Co se vlastně děje?“
„Pusťte mě dál dovnitř,“ prosil Marvel a zaječel na celé kolo, když zamčenými dveřmi otřásla nenadálá rána a hned po ní se zvenčí ozvalo prudké bušení a křik.
„Hola,“ zvolal strážník, „kdo je tam?“
Pan Marvel se vrhal horečnými skoky k výplním deštění, který měly nějakou podobnost s dveřmi.
„Zabije mě — má nůž nebo co. Pro boha živého — “
„Jářku,“ vyzval ho šenkýř, „pojďte teda sem.“ A zdvihl sklápěcí desku u nálevního pultu.
Pan Marvel vběhl za pult, právě když se volání zvenčí opakovalo.
„Neotvírejte dveře,“ zaječel. „Prosím vás, neotvírejte. Kam se mám schovat?“
„Tohle, tohle je tedy ten Neviditelný?“ zeptal se černovousý muž s jednou rukou za zády. „Řekl bych, že je na čase, abychom se na něj podívali.“
Náhle se okno hospody rozprsklo a z ulice bylo slyšet křik a úprk všemi směry.
Strážník se zatím postavil na lavici, civěl ven a natahoval krk, aby viděl kdo je vlastně u dveří. Potom seskočil se zdviženým obočím za lavice:
„Už je to tady,“ řekl.
Šenkýř stál přede dveřmi, které vedly do lokálu za výčepem a za nimiž teď byl pod zámkem pan Marvel; poulil oči na rozbité okno a potom přistoupil k druhým dvěma mužům.
Všechno se náhle ztišilo.
„Škoda, že s sebou nemám obušek,“ vzdychl si strážník a zamířil váhavě ke dveřím. „Jakmile jednou otevřeme, máme ho tady. Nedá se nijak zadržet.“
„Jen s těmi dveřmi tak moc nepospíchejte,“ ozval se úzkostlivě nedokrevný drožkář.
„Odsuňte závory,“ rozhodl muž s černým plnovousem, „a jestli přijde…“
A ukázal v ruce (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
