Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 17
NÁVŠTĚVNÍK DOKTORA KEMPA

Doktor Kemp pokračoval ve své pracovně v psaní, dokud ho nevyrušily výstřely. Prásk, prásk, prásk, štěkly jeden za druhým.

„No, no!“ řekl doktor Kemp, strčil pero mezi zuby a poslouchal. „Kdopak si to v Burdocku hraje s revolverem? Co to zase ti oslové provádějí?“

Přistoupil k oknu na jih, vytáhl zprudka spodní tabuli, vyklonil se ven a zahleděl se dolů na síťovinu oken, korálkových šňůr plynových luceren a krámů s černými mezerami střech a dvorů, z nichž se zvečera město skládalo.

„Tamhle dole pod kopcem před Jedenáctkou to vypadá na sběh lidí,“ řekl a díval se chvíli dál. Odtamtud mu pak oči zabloudily daleko přes město až tam, kde zářila světla lodí a třpytilo se přístavní molo — osvětlený, fasetovaný pavilónek jako žlutavě blýskavý drahokam. Nad kopcem na západě visel srpek měsíce v první čtvrti a hvězdy byly jasné a jiskřily skoro jako v tropech.

Po pěti minutách, v nichž mu myšlenky zaletěly k odlehlým úvahám o společenských poměrech v budoucnosti a ztroskotaly nakonec na rozměru času, se doktor Kemp s povzdechem probral z přemítání, stáhl opět okenní tabuli dolů a vrátil se k psacímu stolu.

Od toho okamžiku musela uplynout jistě hodina, když zazněl hlas zvonku od domovních dveří. Co padly ty výstřely, psal doktor vlažně a chvílemi v zamyšlení vůbec ustával. Nyní se zaposlouchal. Slyšel služebnou otevřít dveře a čekal, až se její kroky ozvou na schodišti. Ale nepřicházela.

„To jsem zvědavý, co to bylo?“ řekl si doktor Kemp.

Snažil se znovu zabrat do práce, ale marně; vstal tedy, vyšel z pracovny na podestu nad schody, zazvonil, a když se dole v hale ukázala služebná, zavolal na ni přes zábradlí.

„To byl nějaký dopis?“ zeptal se.

„To jenom někdo zazvonil, pane, a utekl,“ odpověděla.

„Jsem dnes nějak neklidný,“ řekl si. Vrátil se opět do pracovny a tentokrát se pustil rezolutně do práce.

Ve chviličce se už zase pilně hroužil do díla a jediným zvukem v pokoji bylo tikání hodin a tlumené skřípání brku, míhajícího se rychle v samém středu světelného kruhu, který na stůl vrhalo stínítko lampy.

Byly dvě hodiny, než doktor Kemp skončil pro tu noc s prací. Vstal, zívl si, a sešel dolů do patra spát. Svlékl si už kabát a vestu, když vtom si uvědomil, že má žízeň. Vzal tedy svíčku a zamířil do jídelny v přízemí, aby si nahoru přinesl visku se sodou.

Vědecké bádání naučilo doktora Kempa velmi bystře pozorovat, a když se vracel přes halu, všiml si tmavé skvrny na linoleu vedle rohožky u paty schodiště. Ale pokračoval dál nahoru, když tu ho pojednou napadlo v duchu se zeptat, od čeho asi ta skvrna na tom linoleu je. Patrně tu zasáhl nějaký prvek podvědomí.

Buď jak buď, otočil se tedy se svým břemenem, sešel zpátky do haly, odložil visku se sodou, shýbl se a sáhl na skvrnu jedním prstem. Nijak ho nepřekvapilo, když shledal, že má lepkavost a barvu zasychající krve.

Zvedl opět svůj tácek s pitím a vracel se nahoru. Cestou se rozhlížel a pokoušel se najít pro tu krvavou skvrnu nějaké (...)

(......)