Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 18
NEVIDITELNÝ SPÍ

Přes své zranění i všechnu únavu se Neviditelný odmítal spokojit Kempovým čestným ujištěním, že bude respektovat jeho svobodu.

Nejdříve prohlédl obě okna ložnice, vytáhl rolety a zvedl spodní rámy, aby si ověřil Kempovo ujišťování, že by tou cestou mohl opravdu uniknout. Venku byla tichá klidná noc a nový měsíc právě zacházel nad lady.

Potom vyzkoušel klíče od ložnice a oboje dveře od oblékárny, aby se přesvědčil, mohou-li mu zajistit svobodu. Konečně pak vyjádřil své uspokojení. Stanul na koberečku před krbem a Kemp slyšel hlasité zívnutí.

„Odpusťte mi,“ pravil Neviditelný, „že vám nemůžu dnes vyprávět, co všechno jsem dělal a udělal. Ale jsem k smrti unavený. Je to groteskní, není pochyby! Je to strašlivé! Ale věřte mi, Kempe, přes vaše závěry z dnešního rána je to úplně možné. Učinil jsem objev. Hodlal jsem si ho nechat pro sebe. Ale nemůžu. Musím mít společníka. A vy… Můžeme spolu vykonat úžasné věci… Ale až zítra. Teď mám pocit, Kempe, že musím buď spát nebo zahynout.“

Kemp stál uprostřed pokoje a hleděl upřeně na ten bezhlavý župan.

„Je myslím čas, kdy vás musím opustit,“ řekl. „Je to — neuvěřitelné. Stát se třikrát takováhle věc, aby vyvrátila všechny mé apriorní představy — tak mě to připraví o rozum. Ale je to skutečnost! Přejete si ještě něco, čím bych vám mohl posloužit?“

„Jen abyste mi popřál dobrou noc,“ pravil Griffin.

„Dobrou noc,“ řekl Kemp a potřásl neviditelnou rukou. Kráčel ke dveřím, natočen bokem.

Náhle se župan pustil rychle za ním.

„Abyste mi rozuměl!“ pravil župan. „Žádné pokusy mě omezovat nebo mě polapit! Nebo —“

Výraz v Kempově obličeji se maličko změnil. „Myslím, že jsem vám dal své slovo,“ odpověděl.

Kemp za sebou zavřel tiše dveře a vzápětí se v zámku otočil klíč a odřízl mu vstup. A tu, jak tam stál s výrazem trpného úžasu v tváři, rychlé kroky zamířily ke dveřím oblékárny a i ty uzavřel zámek. Kemp se pleskl dlaní do čela:

„Sním? Zbláznil se svět nebo já?“

Zasmál se a přitiskl dlaň na zamčené dveře. „Z vlastní ložnice být vyhoštěn takovou křiklavou absurdností!“ vzdychl si ironicky.

Došel k hornímu stupni schodiště, otočil se a upřel zrak na zamčené dveře.

„Je to fakt,“ řekl. Špičkami prstů si ohmatával lehce pohmožděný krk. „Nepopiratelný fakt! Ale —“

Zavrtěl beznadějně hlavou, otočil se a zamířil ze schodů dolů.

V jídelně rozsvítil lampu, zapálil si doutník, začal se procházet po pokoji a vyrážet slova. Chvílemi se sám se sebou přel.

„Neviditelný!“ vyhrkl. „Existuje něco takového jako neviditelný živočich?… V moři — to ano. Tisíce — milióny. Všechny larvy, všichni ti drobní naupliové a tornarie, všechny mikroskopické organismy — a medúzy! Ano, v moři přece plave víc věcí neviditelných než viditelných! Na to jsem ještě nikdy nepomyslel — A v rybnících zrovna tak! Všichni ti malincí tvorové rybniční fauny — ta zrníčka bezbarvého, průsvitného rosolu!… Ale ve vzduchu? Ve vzduchu? Ne!

To není možné.

Ale konec konců — proč ne?

I kdyby byl člověk ze skla, (...)

(......)