Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 19
JISTÉ ZÁKLADNÍ PRINCIPY

„Co se děje?“ zeptal se doktor Kemp, když mu Neviditelný odemkl.

„Nic,“ zněla odpověď.

„Ale k čertu! Co to třískání?“

„Popadl mě vztek,“ odpověděl Neviditelný. „Zapomněl jsem na tu ruku. A je bolavá.“

„Podléháte takovým výbuchům často?“

„Jak kdy.“

Kemp přešel přes pokoj a sbíral střepy z rozbité sklenky.

„Všechna fakta o vás jsou venku,“ začal Kemp, když se se sklenkou v ruce narovnal. „Všechno, co se zběhlo v Ipingu a dole pod kopcem, je venku. Svět se dověděl o existenci svého prvního neviditelného obyvatele. Ale nikdo ještě neví, že jste právě tady.“

Neviditelný zaklel.

„Tajemství je tedy venku,“ pokračoval Kemp. „Předpokládám, že to bylo tajemství. Nevím, jaké máte plány, ale samozřejmě, že dychtím, abych vám pomohl.“

Neviditelný si sedl na postel.

„Nahoře máme snídani,“ pokračoval Kemp tónem tak nenuceným, jak jen dokázal, a zaradoval se, když viděl svého podivného hosta ochotně vstát.

Potom ho zavedl po úzkých schodech nahoru do své vyhlídkové pracovny.

„Dřív než se můžeme pustit do čehokoli dalšího,“ prohlásil Kemp, když se po jednom nervózním pohledu z okna posadil s výrazem člověka, který se chystá na důležitou rozpravu, „musím trochu hloub proniknout do té vaší neviditelnosti.“

Jeho pochyby o reálnosti celé té věci hned planuly a hned zase hasly, když se díval přes stůl tam, kde u snídaně seděl Griffin, ten bezhlavý a bezruký župan, otírající si neviděné rty ubrouskem, zázračně plujícím v prostoru.

„Je to celkem prosté — a celkem uvěřitelné,“ pravil Griffin a odložil ubrousek na stůl.

„Není pochyby, že pro vás, ale —“ zasmál se Kemp.

„Ovšemže není pochyby, mně to z počátku připadalo dokonce báječné. Ale teď, dobrý bože!… My dva však dokážeme velké věci! Prvně jsem na ten problém narazil v Chesilstowu.“

„V Chesilstowu?“

„Odejel jsem z Londýna a šel jsem tam. Víte, že jsem nechal medicíny a přesedlal na fyziku? Nevíte. Ale už je to tak. Fascinovalo mě světlo.“

„Aha!“

„Optická hustota! Celý ten předmět je jedna spleť hádanek — spleť, skrz kterou záludně prokmitává spousta řešení. A protože mi bylo teprve dvaadvacet a já překypoval nadšením, řekl jsem si: ‚Tomuhle zasvětím život. Tohle stojí za to!‘ Víte přece, jací jsme ve dvaadvaceti blázni, no ne?“

„Blázni tehdy nebo blázni teď,“ prohodil Kemp.

„Jako by vědění mohlo přinést člověku nějaké uspokojení! — Ale pustil jsem se do práce — jako ras. A nepracoval jsem a nepřemýšlel o tom problému ještě ani půl roku, když tu mi jedním tím okem sítě náhle blesklo světlo — oslepující! Objevil jsem základní princip refrakce u pigmentů — formuli, geometrickou rovnici vyjádřenou čtyřmi rozměry. Blázni, obyčejní lidé — ba i obyčejní matematikové nemají ani ponětí o tom, co může některý obecný výraz znamenat pro badatele v molekulární fyzice.

V těch knihách — v těch, co ukryl ten tulák — jsou divy, zázraky! Ale to nebyla ještě metoda, byla to teprve myšlenka, která by mohla vést k metodě, podle které by se beze změny jakékoli (...)

(......)