Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Chvíli jsme nepromluvili ani jeden, ani druhý. Srovnat si v hlavě všechno, co jsme si nadrobili, přesahovalo mé duševní síly.
„Dostali nás,“ řekl jsem konečně.
„To ta houba.“
„Ale — kdybych ji nebyl snědl, byli bychom omdleli hlady.“
„Možná že bychom byli našli kouli.“
Ztratil jsem trpělivost s jeho umíněností a v duchu jsem láteřil. Nějakou dobu jsme na sebe nevrazili mlčky. Bubnoval jsem prsty po podlaze mezi koleny a chřestil jsem řetězem. Zanedlouho mi to nedalo a spustil jsem znovu.
„Co o tom ale soudíte?“ zeptal jsem se pokorně.
„Jsou to rozumné bytosti — dovedou vyrábět a logicky jednat — Ta světla, co jsme viděli...“
Odmlčel se. To zřejmě vyložit nedovedl. Když promluvil znovu, musel si přiznat: „Jsou vlastně lidštější, než jsme mohli očekávat. Předpokládám —“
Podrážděně se odmlčel.
„Ano?“
„Rozhodně předpokládám, že — na kterékoliv planetě, kde existuje inteligentní živočich — nosí mozkovou schránku vztyčenou, má ruce a chodí zpříma...“
Vtom odbočil jiným směrem.
„Jsme dosti hluboko,“ řekl. „Myslím — že pár tisíc stop i více.“
„Proč?“
„Je tu chladněji. A naše hlasy znějí mnohem silněji. Ta zastřenost — docela zmizela. I ten pocit v uších a v hrdle.“
Předtím jsem si toho nevšiml, ale teď ano.
„Vzduch je hustší. Musíme být v hloubce — možná že celou míli — pod povrchem Měsíce.“
„To nám nenapadlo, že uvnitř Měsíce je svět.“
„Ne.“
„Jak nám to taky mělo napadnout?“
„Mohlo. Jenže — člověk si zvykne na určitý způsob myšlení.“
Chvíli uvažoval.
„Teď už se to zdá tak samozřejmé,“ řekl. „Jistěže! Měsíc musí být samá jeskyně, musí mít uvnitř ovzduší a uprostřed těch jeskyní moře. Vědělo se, že Měsíc má nižší specifickou váhu než Země, vědělo se, že na povrchu má málo vzduchu nebo vody, vědělo se také, že je to sesterská oběžnice Země, a že tudíž není důvodu, proč by měla mít odlišné složení. Vždyť se přímo nabízel závěr, že Měsíc je uvnitř téměř dutý. A přece tomu nikdo nevěřil. Kepler ovšem —“
Jeho hlas prozrazoval zaujetí člověka, jenž právě odhalil krásný logický řetěz.
„Ano,“ pokračoval, „Kepler se svými ‚subvolvani‘[5] měl nakonec pravdu.“
„Škoda že jste si nedal tu práci a nezjistil to, než jsme sem letěli,“ řekl jsem.
Neodpověděl, tiše si pobzukoval a sledoval své myšlenky. Povolovaly mi nervy.
„Budiž, ale co myslíte, že se stalo s koulí?“ zeptal jsem se.
„Je ztracená,“ řekl tónem, jakým se odpovídá na bezvýznamné otázky.
„Mezi těmi rostlinami?“
„Dokud ji nenajdou.“
„A pak?“
„Co já vím?“
„Cavore,“ prohlásil jsem s jakousi hysterickou trpkostí, „vyhlídky pro tu mou společnost vypadají skvěle...“
Neodpověděl.
„Panebože!“ vykřikl jsem. „Co jsme se jenom nadřeli, abychom se nakonec dostali do téhle bryndy! Proč jsme sem přiletěli? Co teď uděláme? Co nám bylo po Měsíci a co Měsíci po nás? Chtěli jsme příliš mnoho, pustili jsme se příliš daleko. Měli jsme napřed začít s něčím menším. To vy jste navrhoval Měsíc! Ty vaše pružinové rolety z cavoritu! Určitě bychom je (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
