Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22
ÚŽASNÉ SDĚLENÍ PANA JULIA WENDIGEEA

Když jsem skončil své vyprávění o tom, jak jsem se vrátil u Littlestonu na Zem, napsal jsem „Konec“, namaloval ozdobnou vlnovku a odhodil pero, pevně přesvědčen, že tím je celá záležitost Prvních lidí na Měsíci vyřízena. A to nebylo ještě všechno: svěřil jsem rukopis literárnímu agentovi, dal jsem povolení k prodeji, přečetl jsem si větší část vytištěnou v časopise Strand Magazine, už jsem se i pustil znovu do práce na scénáři hry, kterou jsem začal tehdy v Lympne, a pořád jsem nevěděl, že tím to ještě všechno neskončilo. A potom za mnou připutovala z Amalfi do Alžíru (je tomu už asi půl roku) jedna z nejúžasnějších zpráv, jaké mi bylo souzeno obdržet. Zhruba se v ní říkalo, že jakýsi holandský elektrotechnik pan Julius Wendigee, jenž experimentuje s jistým přístrojem podobným přístroji pana Tesly v Americe, se pokouší objevit nějakou metodu komunikace s Marsem a den co den přijímá podivná útržkovitá poselství v anglickém jazyce, která nesporně vysílá z Měsíce pan Cavor.

Nejprve jsem si myslel, že jde o pečlivě promyšlený kanadský žertík, který pochází od někoho, kdo viděl mou povídku v rukopise. Odpověděl jsem panu Wendigeemu žertovně, ale on mi opáčil tak, že každé podezření zcela vyloučil, a tu jsem se, nepředstavitelně vzrušen, okamžitě rozjel z Alžíru do malé observatoře na Sv. Gotthardu, kde pracoval. Tváří v tvář jeho záznamu a fysikálním přístrojům — a především zprávám od Cavora, které právě přicházely — mě opustily všechny zbývající pochybnosti. Na místě jsem se rozhodl přijmout jeho návrh, abych zůstal u něho, pomáhal mu den ze dne zapisovat záznamy a pokusil se s ním odeslat zprávu zpátky na Měsíc. Cavor, jak jsme se dověděli, nejen žije, ale pohybuje se volně v modré temnotě měsíčních jeskyní ve stěží představitelné společnosti těch tvorů podobných mravencům, těch mravenčích lidí. Je patrně chromý, ale jinak se těší docela dobrému zdraví — lepšímu, řekl výslovně, než jakému se těšíval na Zemi. Dostal sice zprvu horečku, ale následky nezanechala. Ale co mě udivilo, žije zřejmě v klamném dojmu, že jsem buď zemřel v měsíčním kráteru, nebo jsem se ztratil v hlubinách vesmíru.

Pan Wendigee začal zachycovat Cavorovo vysílání v době, kdy se sám zabýval zcela odlišným výzkumem. Čtenář si bezpochyby vzpomene na závan vzrušení, jímž začalo naše století a které rozpoutal Nikola Tesla,^[10] proslulá americká osobnost v oboru elektrotechniky, když oznámil, že zachytil zprávu z Marsu. Jeho prohlášení obrátilo znovu pozornost k faktu, který vědecký svět už dávno dobře znal, že totiž z jakéhosi neznámého zdroje ve vesmíru přicházejí neustále na Zem vlny elektromagnetického rozruchu, zcela podobné těm, jakých používá signor Marconi pro bezdrátovou telegrafii. Kromě Tesly se zabývala zdokonalováním přístroje pro příjem a záznam těchto kmitů ještě celá řada jiných pozorovatelů, ačkoliv jen pár jich šlo tak daleko, aby je považovali za skutečné zprávy z nějaké mimozemské vysílačky. Mezi těch pár (...)

(......)