Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23
VÝTAH Z PRVNÍCH ŠESTI CAVOROVÝCH DEPEŠÍ

Obě úvodní depeše pana Cavora je možno docela dobře ponechat až do toho objemnějšího vydání. Uvádí v nich prostě holá fakta o stavbě koule a o našem odchodu ze Země, a to velmi stručně a v několika podrobnostech odchylně, což je zajímavé, ale nikterak podstatné. O mně mluví Cavor po celou dobu jako o nebožtíkovi, ale když se blíží k našemu přistání na Měsíci, mění se mu podivně nálada. „Chudák Bedford,“ říká o mně, a „ten ubohý mladík“ a vyčítá si, že přemluvil mladého muže, „jenž nebyl na taková dobrodružství nijak zvlášť vyzbrojen,“ aby opustil planetu, „na níž ho bezesporu čekaly úspěchy“, a vydal se za tak nejistým posláním. Myslím, že podceňuje mou energii a praktičnost, jež se přece na realisaci jeho teoretické koule aktivně podílely. „Přiletěli jsme,“ říká a nevěnuje našemu letu vesmírem více slov, než kdybychom byli podnikli běžnou jízdu vlakem.

A potom je vůči mně stále nespravedlivější. Skutečně nespravedlivý a do takové míry, že bych to od člověka zvyklého hledat pravdu nebyl čekal. Když znovu procházím ty události, jak jsem je předtím vylíčil já, musím trvat na tom, že jsem byl ke Cavorovi veskrze objektivnější než on ke mně. Ubral jsem málo a nezatajil jsem nic. Ale on uvádí tohle:

„Velmi brzy se ukázalo, že naprosto nezvyklé poměry a prostředí — značný úbytek váhy, řídký, avšak na kyslík bohatý vzduch, z toho vyplývající přehnaný účinek svalové námahy, rychlý vzrůst tajuplné vegetace ze skrytých výtrusů, ponurá obloha — to všechno mého společníka příliš rozčilovalo. Jako by se mu na Měsíci zkazila povaha. Stal se z něho vznětlivý, ukvapený a hašteřivý člověk. Hned na začátku se pošetile napolykal jakýchsi obrovitých měchýřů, ty ho omámily a to pak vedlo k tomu, že nás Selenité zajali — dříve než jsme měli vůbec jakou příležitost řádně odpozorovat jejich chování...“

(Všimněte si, že se vůbec nezmiňuje o tom, jak sám podlehl týmž „měchýřům“.)

A odtud pokračuje: „Dostali jsme se s nimi k obtížnému přechodu, kde si Bedford mylně vyložil jisté jejich posuňky“ — pěkné posuňky! — „a v panice se uchýlil k násilí. Posedl ho amok, tři zabil a mně po tom hrubém poklesku nezbylo než utéci s ním. Hned nato jsme bojovali s celou řadou Selenitů, kteří se nám pokoušeli zahradit cestu, a skolili jsme jich ještě sedm nebo osm. Jak jsou ti tvorové mírní je vidět z toho, že mě po opětovném zajmutí okamžitě neutratili. Prorazili jsme si cestu ven a v kráteru, kde jsme přistáli, jsme se rozdělili, přesvědčeni, že tak kouli spíše najdeme. Vbrzku jsem však narazil na skupinu Selenitů, kterou vedli dva, podivně — i postavou — odlišní od všech, co jsme zde dosud potkali. Měli větší hlavu, drobnější tělo a daleko důmyslnější úbor. Jak jsem před nimi nějakou chvíli uhýbal, spadl jsem do rozsedliny. Se zle pohmožděnou hlavou a vykloubenou čéškou mi plazení po zemi působilo velké bolesti, a proto jsem se rozhodl vzdát se — přijmou-li to ještě. Přijali, a když zjistili, jak jsem bezmocný, odnesli mě (...)

(......)