Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

25
LUNOVLÁDCE

Předposlední zpráva popisuje místy až s přehnanými detaily setkání Cavora s pánem Měsíce, s Lunovládcem. Většinu téhle depeše Cavor odeslal zřejmě bez překážek, ale v závěrečné části ho asi vyrušili. Druhá přišla až po týdenní přestávce.

První zpráva začíná: „Konečně mohu zase pokračovat v...“, pak je kousek nečitelný a po chvíli navazuje uprostřed věty.

Scházejícím slovem další věty je pravděpodobně „dav“. Pak čteme zcela jasně: „stále houstl, čím více jsme na blížili k Lunovládcově paláci — mohu-li nazvat palácem řadu vykopaných děr. Ze všech stran na mne civěly tváře — bezvýrazné, chitinové štěrbiny a masky, oči pátravě zírající přes strašně vyvinutý čichový orgán, oči pod nestvůrnou čelní plochou; mezi tím kličkoval a skučel podrost menších tvorů a opřilbené obličeje, balancující na dlouhých labuťovitých krcích, se natahovaly druhým přes ramena a vykukovaly v podpaží. Kolem mne udržoval vítaný prostor kordon tupých strážců s trojhrannými hlavami, který s námi pochodoval od té doby, co jsme opustili člun, v němž jsme se připlavili po kanálech Ústředního moře. Také náš bystrooký umělec s malým mozečkem se k nám přidal a pořádný houfec hubených hmyzů-nosičů zápasil a prohýbal se pod tíhou různých předmětů, které pokládali pro můj stav za nezbytné. V posledním stadiu cesty mě nesli na nosítkách. Byla z jakéhosi poddajného kovu, jenž mi připadal tmavý a jako utkaný z ok, se světlejšími kovovými držadly. Jak jsem postupoval, seskupil se kolem mne dlouhý a složitý průvod.

V čele pochodovali po způsobu heraldů čtyři tvorové s tvářemi jako trubky a svým vřeštěním tropili úplnou spoušť; potom vpředu i vzadu kráčeli podsadití, rozšafně se pohybující průvodci a po obou stranách vybraná společnost učených hlav, jakási živá encyklopedie, která, jak mi Fi-u vysvětlil, měla stát kolem Lunovládce jako poradní sbor. (V měsíční vědě neexistuje jediná věc, jediné hledisko nebo metoda myšlení, aby je ty obdivuhodné bytosti neměly uloženy v hlavě!) Následovali strážcové a nosiči a pak Fi-uův třaslavý mozek, uvelebený rovněž na nosítkách. Potom přišel na řadu Ts-fú v poněkud méně honosných nosítkách, potom já sám na nosítkách daleko nejelegantnějších a kolem mne služebnictvo s jídlem a pitím. Nato kráčeli opět trumpetisté, kteří vykřikovali, až nám bubínky praskaly, a potom několik velikých mozků — člověk by je mohl docela dobře nazvat zvláštními dopisovateli nebo dějepisci — ti měli za úkol pozorovat a zapamatovat si každý detail toho epochálního rozhovoru. Vzadu ve tmě se ztrácel zástup služebníků, kteří nesli a vlekli prapory, hromady vonných hub a podivné symboly. Cestu lemovali ceremoniáři a úředníci ve slavnostních uniformách, lesknoucích se jako ocel, a za jejich řadou, kam až jsem očima pronikl temnotu, rozprostíraly se hlavy obrovského davu.

Přiznávám, že jsem si ještě vůbec nezvykl na ten zvláštní dojem, jakým působí pohled na Selenity, a když jsem se jakoby vznášel po širém moři vzrušené říše hmyzu, nebylo mi nikterak (...)

(......)