Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5
CESTA NA MĚSÍC

Cavor světlo brzy zhasil, Říkal, že nemáme energie nazbyt a tu zásobu, co máme, musíme si šetřit na čtení. Nějaký čas, jestli dlouhý nebo krátký, nevím, vládla kolem nás jenom čiročirá tma.

Z prázdna vytanula otázka. „Jak si určujeme směr?“ zeptal jsem se. „Kam letíme?“

„Vzdalujeme se od Země po tečně, a jelikož Měsíc se blíží třetí čtvrti, směřujeme někam k němu. Otevřu okenici —“

Cvaklo to a pak se ve vnějším obalu rozzívlo jedno okno. Obloha venku byla stejně černá jako temnota uvnitř koule, ale tvar otevřeného okna naznačovaly tisíce hvězd.

Ti, kdo viděli hvězdnou oblohu jenom ze Země, nemohou si představit, jak vypadá, když zmizí onen matný, polosvítivý závoj vzduchu. Hvězdy, které vidí pozemšťané, jsou jenom roztroušené zbytky, jimž se podařilo proniknout naší mlhavou atmosférou. Ale já jsem si konečně uvědomil, co to vlastně znamená, řekne-li se — nebeské voje!

Měli jsme co nevidět zhlédnout leccos podivnějšího, ale nádheru vzduchoprázdné oblohy poseté hvězdami nepřekonalo už nic.

Okénko s cvaknutím opět zmizelo, odklaplo se druhé, okamžitě zase zapadlo, pak třetí — oslňující záře ubývajícího Měsíce mi na okamžik zavřela oči.

Dříve než jsem se mohl na ten bledý třpyt zadívat, musel jsem chvíli hledět na Cavora a na běloskvoucí předměty kolem sebe, aby mi oči opět přivykly na světlo.

Měli jsme otevřená čtyři okna, takže přitažlivost Měsíce působila na všechny předměty v kouli. Už jsem se nevznášel volně v prostoru, ale spočíval jsem nohama na skle směrem k Měsíci. Rovněž přikrývky a bedny s proviantem se posouvaly pomalu po skle a zanedlouho se zastavily tak, že nám částečně zatarasily výhled. Zdálo se mi ovšem, že se dívám „dolů“, když jsem se díval na Měsíc. Na Zemi „dolů“ znamená směrem k Zemi, tak, jak všechno padá, a „nahoru“ zase směr opačný. Teď působila gravitace k Měsíci, a pokud jsem věděl, Zemi jsme měli naopak nad hlavou. A když jsme zavřeli všechny cavoritové okenice, pak ovšem „dolů“ znamenalo směr ke středu koule a „nahoru“ směr k vnější stěně.

Zvláštní bylo také, jak světlo na rozdíl od našich pozemských zkušeností přicházelo zespodu. Na Zemi dopadá světlo na člověka shora nebo svítí šikmo dolů, ale k nám přicházelo zpod nohou a na své stíny jsme se museli dívat vzhůru.

Z počátku se mne zmocňovala závrať, když jsem stál jenom na tlustém skle a shlížel dolů na Měsíc přes statisíce mil pustého vesmíru; ta nevolnost mě však velmi rychle přešla. A pak — je to skvostný pohled!

Čtenář si to nejlépe představí, když si za teplé letní noci lehne na zem a zadívá se mezi zdviženýma nohama na Měsíc; ale tady z nějakého důvodu vypadal již značně větší než ze Země snad proto, že ve vzduchoprázdnu o tolik více svítí. Na povrchu zřetelně vystupovaly nejjemnější detaily. A jelikož jsme se na něj nedívali přes vzduch, měl jasný, ostrý obrys, neobklopovala ho žádná záře nebo ohrada a hvězdná houšť, rozsypaná po obloze, sahala mu až po sám okraj a lemovala mu neosvětlenou část. A jak jsem tak stál a (...)

(......)