Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
PŘISTÁNÍ NA MĚSÍCI

Pamatuji se, jak jednoho dne Cavor náhle otevřel šest okenic a tak mě oslnil, že jsem ho hlasitě okřikl. Nebeskou klenbu vyplňoval Měsíc, úžasný handžár bílého šera s okraji rozsekanými temnými zářezy, půlměsícové pobřeží a po něm prchající odliv temnoty, z něhož se vypínaly hroty a vrcholky do sluneční výhně. Předpokládám, že čtenář už viděl obrázky nebo fotografie Měsíce, takže nemusím popisovat bližší krajinné rysy, ty prostorné prstencovité řetězce, rozsáhlejší než jakákoliv pozemská pohoří, jejichž štíty ve dne září a vrhají ostré a hluboké stíny, šedé rozervané planiny, horská pásma, kopce a kráterky, kde všechno přechází nakonec z oslnivého jasu v tajemnou uniformitu temnoty. K tomu světu jsme letěli sotva sto mil nad jeho hřebeny a vrcholy. A viděli jsme, co žádné oko na Zemi nikdy neuvidí, jak v žáru denního světla ostré obrysy skal, rozsedliny v pláních i dna kráterů šednou a ztrácejí se v houstnoucím oparu, jak se běl jejich osvětlených ploch trhá na cáry a skvrny, rozpadá se ještě víc, scvrká se a mizí a jak se tu a tam vynořují a rostou podivné odstíny hnědi a olivové zeleni.

Na pozorování jsme však právě mnoho času neměli. Nadcházel totiž skutečně nebezpečný úsek naší cesty. Jak jsme kroužili kolem Měsíce, museli jsme k němu sestupovat stále níže, mírnit rychlost a číhat na příležitost, kdy se budeme konečně moci odvážit klesnout na jeho povrch.

Pro Cavora to byla doba intensivního vypětí — pro mne to znamenalo nečinnost plnou úzkosti. Měl jsem dojem, že mu věčně uhýbám. Poskakoval po kouli z místa na místo s čilostí, která by na Zemi byla nemožná. V těch posledních rušných hodinách věčně otvíral a zavíral cavoritová okna, počítal a ve svitu žárovky pozoroval chronometr. Dlouho jsme měli všechna okna zavřená, viseli jsme tiše v temnotě a řítili se vesmírem.

Pak Cavor sáhl na knoflíky okenic a náhle se otevřela čtyři okna. Zapotácel jsem se a zakryl si oči, zalitý, spálený a oslněný sluncem nezvykle zářícím zespodu. Potom okenice opět zaklaply a už mi hlava vířila v temnotě, která až tlačila do očí. A nato jsem se opět vznášel v nekonečném černém tichu.

Pak Cavor rozsvítil elektrickou lampu a navrhl, abychom všechna zavazadla svázali dohromady a stáhli do přikrývek, ať se tak pojistíme proti nárazu přistání. Provedli jsme to při zavřených oknech, protože tak se naše věci přirozeně samy srovnaly uprostřed koule. To byla také nezvyklá scéna — dva lidé se volně vznášejí v kulovém prostoru, balí a utahují provazy. Představte si to, jestli to dokážete! Ani nahoru, ani dolů a každé úsilí vyvolávalo neočekávaný pohyb. Hned mě to odmrštilo vší silou na sklo, jak do mne Cavor vrazil, hned jsem bezmocně kopal nohama v prázdnu. Hned jsem měl hvězdičku elektrické lampy nad hlavou, hned pod nohama. Hned se mi Cavorovy nohy vznášely před očima a hned jsme stáli proti sobě. Ale nakonec jsme všechno bezpečně svázali do velikého měkkého žoku, všechno až na dvě přikrývky s otvory pro hlavu, do kterých jsme se (...)

(......)