Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9
PRŮZKUM ZAČÍNÁ

Přestali jsme napjatě pozorovat ten div. Obrátili jsme se jeden na druhého s touž myšlenkou, s touž otázkou v očích. Aby mohly ty rostliny růst, musí mít nějaký vzduch, třeba zředěný, vzduch, který budeme moci dýchat snad i my.

„Otevřeme?“ zeptal jsem se.

„Ano!“ odpověděl Cavor, „jestli to, co vidíme, je vzduch!“

„Za chviličku budou ty rostliny tak vysoké jako my,“ řekl jsem. „Ostatně dejme tomu — dejme tomu — Je to jisté? Jak to víte, že je to vzduch? Mohl by to být dusík — mohl by to být dokonce i kysličník uhličitý!“

„To je snadné,“ řekl a jal se mi to dokazovat. Vytáhl z balíku kus pomačkaného papíru, zapálil jej a rychle vyhodil záklopkou průvlaku. Naklonil jsem se kupředu a nakukoval jsem přes tlusté sklo, kdy se objeví venku ten plamíneček, na jehož důkazu tolik záleželo!

Papír vypadl ven a lehce se dotkl sněhu. Růžový plamínek zmizel. Okamžik se zdálo, že zhasl. Ale pak jsem spatřil na okraji modrý jazýček, a ten plápolal, plazil se a rostl!

Až na místa, která ležela bezprostředně na sněhu, shořel celý arch pokojně na uhel, zkroutil se a vyslal vzhůru chvějivý pramínek kouře. Už jsem nepochyboval — měsíční ovzduší tvoří buď čistý kyslík nebo vzduch, takže může udržovat — pokud není příliš řídký — i náš cizí živel. Budeme moci ven — a žít!

Posadil jsem se rozkročmo na průvlak a chystal jsem se odšroubovat víko, ale Cavor mě zarazil. „Napřed musíme učinit malé bezpečnostní opatření,“ řekl. Vysvětlil mi, že venku je sice docela jistě kyslíkové ovzduší, ale může být tak řídké, že by nám vážně ublížilo. Připomenul mi horskou nemoc a krvácení, které často postihuje vzduchoplavce, když se příliš rychle vznesou, a chvíli připravoval jakýsi nápoj mdlé chuti, o který jsem se s ním musel rozdělit. Jako bych po něm trošičku otupěl, ale jinak se jeho účinek na mně neprojevil. Pak mi dovolil, abych se pustil do šroubování.

Brzy jsem skleněnou zátku průvlaku povolil natolik, že hustší vzduch z koule začal závitem unikat a hvízdal si přitom jako voda v kotlíku, než začne vřít. Nato mě Cavor zarazil. Okamžitě jsme pochopili, že venkovní tlak je daleko a daleko menší než tlak uvnitř. O kolik byl menší, to jsme neměli možnost zjistit.

Držel jsem zátku pevně oběma rukama, připraven opět ji utáhnout, kdyby se přes naše pevné naděje ukázalo, že měsíční ovzduší je přece jen pro nás řídké, a Cavor zatím seděl u kyslíkové bomby, aby mohl obnovit tlak. Podívali jsme se mlčky jeden na druhého a pak na tu fantastickou vegetaci, která se venku kolébala a viditelně a nehlučně rostla. Pronikavé pískání přitom ani na okamžik neustávalo.

V uších mi začalo hučet a zvuk Cavorových pohybů zeslábl. Všiml jsem si, jak v tom řidnoucím vzduchu všechno ztichlo.

Jak se náš vzduch řinul závitem ven, srážel se v malé obláčky páry. Brzy jsem na sobě zpozoroval zvláštní dýchavičnost, jež mě neopustila ani na okamžik po celou dobu našeho pobytu ve vnější měsíční atmosféře, a pak mě upoutal dosti nepříjemný pocit kolem uší, nehtů na rukou a (...)

(......)