Jaroslav Žák

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9
ŠTUDÁK CO TVOR TĚŽCE ZKOUŠENÝ

Pamatujete se zajisté, že jsme prohlásili střední školu za kolbiště, kde lid študácký bojuje se svými odvěkými nepřáteli, kantory. A to prosím není vůbec žádná legrace, nýbrž pravda, a vy byste rádi věděli, jak to přijde, že dítko vidí ve svém učiteli úhlavního nepřítele.

Protože říkáte rozhodně a tvrdě, kantoři jsou zlí a protivní, študákům jen ubližují, šidí je a snaží se jim dávat koule. Hm, to by teda nesouhlasilo. I kdyby byl pan profesor ztělesněná laskavost, musí nakonec dát kouli čili sardel, když, vezměme krajní případ, zkoušenec tak říkajíc neotevře vůbec ústa. Tak čím to tedy je, že se z oné posvátné instituce, kde se má dítko učit “moudrým býti”, stal ring, v němž se potýká jedna generace s druhou? Nenapadlo vám, že by to mohla být vina celého našeho systému? Už ano, už to tak nějak bude.

V naší podivuhodné době totiž nechceme od lidí schopnosti a vědomosti, nýbrž vysvědčení. Udělej, synku, příslušné zkoušky a přines vysvědčeníčko a pěkné známčičky a budeš přijat. A tak študák bojuje celých osm let o svou existenci, ke které potřebuje vysvědčení se známkami. Proto se učí kvůli vysvědčení a ne proto, aby něco uměl. A učitel je dosazen na svůj stolec proto, aby mu ztížil dosažení kýžených papírů, aby ho přísně zkoušel z toho, co se naučil. Mladého muže ohromně zajímá řekněme dějepis. Ale protože musí dějepis umět, aby prošel, začne ho dotyčný předmět otravovat a teprve, když proklouzne šťastně nástrahami střední školy a už se ten dějepis učit nemusí, vrátí se k svému oblíbenému předmětu.

Odtud onen žalostný stav, že většina študáků nemá školní vědy v přílišné lásce. Je sice pravda, že “myšlení bolí” a že odjakživa museli být mladí přidrženi k práci, protože by raději šli k řece nebo na hřiště, jak velí jejich přirozený temperament, ale na druhé straně je zase jisté, že každé zdravé mládě má touhu po poznání a vědění a chce se poučit. Škola mu mnohdy to poučování přímo mistrně otráví, zejména když některý pan docent nemá žádný poměr k svému předmětu a stará se jen o to, aby vyložil předepsanou látku a hlavně ji vyzkoušel.

Někdo namítne, že zkoušení a známkování je jakýsi donucovací systém, aby mladí pracovali, a že bez koulí a propadání by to prostě nešlo. Dovolte, byl kdysi jakýsi dost slušný stát jménem Atika a tam se lidé opravdu uplatňovali podle svých schopností, bez vysvědčení a zkoušek. Školství tam měli hrozně divné. Žádné zkoušky, žádné sardele ani reparáty, postupky a propadání - kdo toužil po poznání, přišel a učil se. A z těhle nemožných poměrů vyrostl nějaký pan Sokrates, Platón, Aristoteles, Euripides, Sofokles, Praxiteles, Feidias a jiní páni, kteří dokázali všelijaké znamenité věci. Ale vraťme se raději do naší papírové epochy.

Pokrok se valil po tisíciletí stále dopředu a přinesl nám v těchto věcech značné pohodlíčko. Dnes stačí nasoukat do sebe předepsanou hromadu knih, dát se z toho vyzkoušet a úspěch je zaručen. Dostanete takový papír a tam máte černé na (...)

(......)