Jaroslav Žák

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 14
SBOHEM, PANE PROFESORE

Jmenuje se tak jedna pěkná anglická knížka od nějakého pana Hiltona. Pan Hilton se v ní loučí se svým bývalým profesorem a líčí nám ušlechtilého, jemného člověka, vzorného vychovatele, zkrátka jednoho z těch kantorů, na které se nezapomíná. Titul jsme si tedy vypůjčili a hodláme učiniti něco podobného jako milý pan Hilton, jenomže jsme si k tomu vybrali kantora zlého, na kterého všichni nadávali a dodnes nadávají. Tedy žádného anděla mezi námi, nýbrž drsného bojovníka, z něhož šel strach. Čekáte zajisté, že budeme tupit tohoto obávaného kruťase a vytvoříme tak nelibý protějšek ke knížce pana Jamesa Hiltona. To by sice také šlo, ale autor se stydlivě přiznává, že měl onoho ukrutného muže upřímně rád a just na něho vzpomíná v dobrém, ačkoli mu jiní nemohou přijít na jméno. Onen pán měl zajisté mnoho lidských chyb, ale měl také osobitý půvab, který oslavíme touto kapitolou. Náš styl totiž slyne stručností a nemáme to srdce vyrobit úspěšnou knihu z námětu, jenž se dá vyčerpat na několika stránkách.

VOŘÍŠEK SE PŘEDSTAVUJE

Voříšek byla něžná a zároveň nenávistná přezdívka pana profesora místo obvyklého pes, dobrman nebo doga. Učil latině, řečtině, češtině a filozofické propedeutice, a jeho obětí je nepřehledná řada. Zajisté mi uvěříte, že onen pán působil v Brně kolem roku 1860 - to jsem byl právě v sextě - a že už tam teď neučí.

Voříšek se nám představil tím způsobem, že vešel do třídy a zavíraje za sebou dveře, pravil “Chodové byli strážci českých hranic.” Potom vzal zasedací pořádek a vyvolal žáka Peťuli. “Chodové byli strážci českých hranic. V pohraničí byli usazeni českými králi a...” začal vyprávět vyvolaný. “Sedněte! Píši vám tři nedostatečné,” děl tajemný pan Voříšek. “Cimrman!” Cimrman, mírně poděšen, začal vykládat něco o tom, že se jim říkalo Psohlavci a dostal čtyři nedostatečné. Třetí vyvolaný nešťastník přeladil obratně vlnu na Jiráskovi Psohlavce a utrpěl rovněž katastrofální neúspěch. “Chodové byli strážci českých hranic,” opakoval tvrdošíjně Voříšek a borec za borcem si sedal, až veleduch Pečenka dostal jakési božské vnuknutí a odpověděl: “To je věta jednoduchá.” “Výborně,” rozjásal se kantor, “píši vám pět velmi dobrých –” Tím vyšlo najevo, že jde o hodinu češtiny.

JAK KVINTÁN KOMÁREK

OPUSTIL KLASICKÉ GYMNÁZIUM

“Uznáváte, Komárku, že z řečtiny jste naprosto nedostatečný?” ptal se Voříšek na konci kvarty dotyčného jinocha. “Uznávám, pane profesore, ale já půjdu na obchodní akademii.” “Nuže dobře,” vece pan profesor, “dám vám dostatečnou, ale dejte mi na to ruku, že z ústavu vystoupíte a dáte se zapsat na obchodní akademii.” Komárek srdečně potřásl pravicí učitelovou a obdržel z řečtiny známku dostatečnou. Po prázdninách zasedlo kvintánstvo do nové učebny, Voříšek vešel do třídy současně s prvním zvoněním a jako obvykle pronesl hned záhadný citát z Homéra. Než však mohl někoho vyvolat, zachmuřil se a upřel hrozivý pohled do první lavice, kde se krčil kvintán Komárek, jenž (...)

(......)