Jaroslav Žák

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 6
RECESE

Recese tkví svými kořeny již v trampském dávnověku a za její předchůdce dlužno označit slavné kanadské žerty, na něž, dovolíte laskavě, se slzou v oku povzpomínáme.

V oné překrásné době, když pisatel byl ještě útlým děckem, jež jen s jistými obtížemi pozvedlo Coltův revolver, aby přestřelilo stanovou tyč nad hlavou spícího kamaráda, v oné době blahobytu a míru, jenž vypukl hned po válce, vyšel mladý lid, většinou študácký, do přírody a počal tam vést život zálesácký, plný drsného kouzla a velkolepých dobrodružství. Jaká to byla rozkoš, prchati na zpěněném ryzáku pralesem a mít v patách četu vládních zvědů, ačkoli ve skutečnosti dotyčný dobrodruh běžel pěšky a bos a honili ho prozaičtí četníci, protože lezl na hrušky někam, kam neměl. Kovbojská fantazie však vykouzlila mladému muži Divoký Západ dvě hodiny za Prahou, někde v Posázaví, kde bylo možno rýžovat zlato a pak platit v trafice nugety a zlatým prachem, sestřelit známému pistolníku Jimovi sombrero (třebas jen prakem), utkati se s rudokožci (obyčejně na facky) nebo číhat s prstem na spouští (špuntovky) u brodu a plašit nic netušící squaw, které šly máchat prádlo.

Drsní desperádové, obývající pralesy podél českých řek, bavili se ovšem mužným způsobem a jejich chlapské zábavy budily hrůzu u zženštilých paďourů. Byly to tenkráte časy!

Tak vznikly proslulé kanadské žertíky. “Máš kytaru?” ptal se jeden traper druhého, když je vlak unášel za hranice civilizace do Modřan nebo Tišic. “Mám,” odvětil nic netušící druh. Načež mu vtipný kanaďan vyhodil hudební nástroj oknem a podotkl: “Už nemáš kytaru.” Toto je klasický kanadský žertík, jenž se vyskytoval v nesčetných obměnách a variacích. Jak vidno, byly to žerty hrubé a jejich oběť byla vždy nějak poškozena, ať materiálně nebo duchovně, případně i fyzicky.

Nuže, romantická doba trempířů měnila se zvolna v idylické tábornictví a kemping, z bývalých dobrodruhů se stali otcové rodin a mužové význačného postavení a nesluší se přece na pana vrchního tajemníka, aby vyhazoval kolegovi komerčnímu radovi kufry z vlaku. A tak se podobalo pravdě, že kanadské žerty úplně zanikly. Leč není tomu tak.

Kanady se vyvíjely během doby v jemnější druh žertování. Civilizace a kultura zachvátily další generace studujícího lidu a časem se přišlo na to, vlivem zmáhající se vzdělanosti, že není fér rozmlátit kamarádovi motocykl, aby byla nějaká psina. Žert jako takový přestal mít za cíl poškození oběti. Moderní kanaďan čili recesista sleduje prostě tendenci, aby předmět jeho žertování byl uveden z míry, aby žasl, popletl se, aby prostě, jak říkají recesisté, “zíral”.

Tak tedy vznikla recese (samozřejmě v Praze) a je zahaleno v tajemství, kde se vzalo její podivné jméno. Nemá to nic společného s renesancí, ani se známou secesí. Je nutno, abyste vzali na vědomí, že vrcholná forma študáckého žertování se zove recese a nepídili se po vzniku tohoto termínu.

Nuže, popišme čtenářům některé recesní žertíky, aby pronikli hlouběji do podstaty (...)

(......)