Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZKOUŠKA ZRALOSTI

Řekli jsme, že zkouška maturitní je temným mystériem, a jsme dlužni vysvětlení tohoto nejasného tvrzení.

Nuže, musíme nejdříve odhaliti úžasný fakt, že odvěcí nepřátelé stávají se při tomto obřadu jakýmisi spiklenci, mezi nimiž vládne vzácná svornost a téměř pudové sblížení.

Jakmile se totiž študák probojoval úskalími opáček, kompón, postupek a reparátů k maturitě, přestávají kantoři ukládat o jeho blaho a považují za věc cti, aby borec, zocelený osmiletým zápasem s předměty a docenty, byl prohlášen za zralého muže. Nikoli však zralého na “pecku”, nýbrž zralého pro takzvaný praktický život, což je termín venkoncem záhadný a my se nebudeme pokoušet o výklad, neboť to nepatří do středoškolského kosmu. Plyne z toho nutný závěr, že až do maturity vede študák život nepraktický, načež když se za ním bouda definitivně zavře, ocitá se na ulici, čili v životě praktickém.

Zahájiv kariéru oktavána, dozvídá se študák od svých ustrašených učitelů, že se maturita blíží. Dokonce se blíží kvapem, jak tvrdí souhlasně všichni docenti třídy osmé, rvouce si při tom ustarané šediny. Študák záhy pozná, že sbor je zachvácen bledou hrůzou. I počne se flákati, přenechávaje pánům profesorům starost o zdařilý průběh závěrečné zkoušky.

Kantoři nejprve vyhrožují, potom varují, pak tvrdí, že je jim to jedno, ať to dopadne jak chce, a když to neúčinkuje, počnou naléhati a apelovati na studentskou čest, povzbuzují žáky, aby se vzmužili, vyslovují naději, že jako sportovci a gentlemani nenechají studenti své učitele ve “štychu”, a posléze, když čas s železnou pravidelností plyne dále a maturita je za dveřmi, prosí, zapřísahají, zaklínají, a dovolávajíce se všech božstev a velikánů dějin, zoufale lamentují:

“Dělejte něco, lidi, propánaboha, dyk to bude hrozná ostuda.”

Študák se popásá se značným zadostiučiněním na smrtelných úzkostech svých bývalých trýznitelů a se zájmem čeká, jak docenti vyřeší svízelnou situaci.

V této napjaté atmosféře nadejde doba maturitních písemných prací. O osmé hodině ranní shromáždí se dav oktavánů před učebnou a na mírně pobledlých tvářích je vidět, že začínají chápat vážnost situace. Jakmile zazní zvonek, přikluše po bezvadném startu pan docent s panem ředitelem, oba rovněž pobledlí, takže bledost je všeobecná. Třesoucím se hlasem vyzve pan profesor oktavánstvo, aby zasedlo do lavic a sám zaujme vyčkávací postoj u tabule. Pan ředitel, jenž třímá v ruce obrovité zahradnické nůžky, loví chvíli po kapsách, mruče polohlasem “Ježíšmarjá, kde jsem to nechal”, až posléze najde zapečetěnou obálku, rozstřihne ji a podá obřadně panu profesorovi. Týž vyjme s napjatou tváří z obálky maturitní témata, napíše je na tabuli a první kolo velikého mače je zahájeno. Pan ředitel, zhostiv se takto čestného výkopu, odchází, ponechávaje věci svému osudu.

Poměrně nejsnadnější bývá česká práce. Nejoblíbenější námět je takzvaná úvaha. Obětí je některý čelný básník, o jehož verších nutno uvažovati písemně okrouhle asi čtyři hodiny, a to (...)

(......)