Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 1
Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Ditrich
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVÁTÁ,
v níž se ukáže, že Budulínek je statečný chlapec

Loďka s poraženými vzbouřenci se líně kolébala na vlnách.

„Tisíc mrožů a mořských krav!“ proklínal Šesták, vyplivuje z úst rozžvýkaný tabák, „teď jsme v rejži. Hrom do těch kluků trampskejch!“

„A kdo přišel na ten nápad zasvěcovat trampy do našeho podniku, he?“ obořil se na něj Hadraba, který si pilně chladil vodou vzadu kalhoty, „kdo to všechno spískal, ty zpuchřelá plachto? Aby z tebe jižní pasát cáry nadělal, ty lokálko jedna modřanská!“

„Hoši, zrovna teď byste se hádat neměli,“ napomínal je Emil Vodička; „pohleďte, kol nás širá, nedozírná pláň Vltavy, nad námi zamračená obloha, která nevěstí nic dobrého, a pod námi chladná hlubina.“ „Emil má pravdu,“ řekl první strojník; „nejbližší bouře nadělá z téhle skořápky špejlí, a kdo z vás chce uplavat v bouři 14 vltavských mil k západnímu pobřeží?“ „14 mil!“ pravil druhý strojník hrobovým hlasem; „je, myslím, čas, abychom zpytovali své svědomí!“

„Hlavu vzhůru, Vltavané!“ zvolal Hadraba; „zbývá nám ještě jedna naděje!“ Čtyry páry očí byly v té chvíli upřeny na Hadrabu v úzkostném očekávání. „Loď!“ řekl dutě starý vltavský vlk. „Máme se znovu pustit do nerovného boje s těmi ďábly?“ namítl Vodička sklesle. „Myslím, že je lepší bojovat s muži, než se stát potravou bělic a grundlí,“ zachraptěl drsně Šesták. „A pak,“ dodal Hadraba s úšklebkem, „zapomínáte, že na lodi je zásoba rumu a kapitánových likérů kromě koňaku v lodní lékárně. Myslím, že tam sotva najdeme někoho, kdo se bude moci postavit na nohy, natož na odpor!“ Muži kývli na souhlas. V očích jim zasvitla nová naděje a odvaha. „Takovýhle fousy budou na nás mít ty kluci trampský, usmrkaný!“ zvolal nadšeně vznětlivý první strojník. „Nuže,“ mluvil dále Hadraba, „vyčkejme pozdní noci. Zatím musíme veslovat zvolna k lodi, aby nás Golfský proud nezanesl příliš daleko na sever.“ Vodička a Šesták zasedli bez odmluvy k veslům. Soumrak zvolna houstl.

* * *

Blížila se půlnoc. „Vpřed!“ velel Hadraba. Vesla sotva znatelně šplíchala ve vodě. Za čtvrt hodiny přistál člunek tiše jako plížící se šelma k boku „Primátora Dittricha“. Vesla ustala čeřit hladinu a lodníci zatajili dech. Na palubě bylo ticho! Ani nejmenší šramot nedoléhal k uším pěti mužů, toužících po pomstě.

„Usnuli!“ zašeptal Hadraba a chopiv se lodního lana, které viselo s paluby, zvolna se soukal vzhůru. V několika minutách byli všichni na palubě, obezřetně se rozhlížejíce. Viděli toliko porůznu rozházené batohy a zálesácké šátky. „Tiše, jsou v podpalubí!“ řekl Hadraba. Vtom zahlédl pistoli Jacka Aspirina a hbitě ji zvedl. „Znamenité!“ zabručel si pro sebe. „A teď všichni za mnou, prohledáme loď!“ „Pozor, kapitáne,“ varoval druhý strojník, „může to být léčka!“ Hadraba neodpověděl a opatrně otevřel dveře vedoucí do podpalubí. Za nimi stáli ukryti, ani nedýchajíce, Budulínek s Matlafouskem; uskočili včas za přivřené křídlo dveří a slídící plavci prošli kolem nich, zastavujíce se při každém vrznutí schodu. (...)

(......)