Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 1
Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Ditrich
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMÁ
Konečně sami

„Jsme tu, jak se zdá, opravdu docela sami!“ řekl Budulínek, když s kapitánova můstku propátral svým bystrým zrakem širou vodní pláň. „A to je legrace!“ poskočil si Matlafousek, vrtě radostně ohonem. „Budeme si hrát na paroplavbu. Ty jsi kapitán a já jsem mužstvo. Už běžím do strojovny a ty tam na mě něco křič tou trubkou!“ A oba kamarádi, kteří musili celé hodiny tiše a nehnutě sedět v podpalubí, počali nyní řádit z radosti, že vše tak dobře dopadlo. Matlafousek pobíhal po palubě a zvonil o přítrž, Budulínek dával do strojovny rozkazy a hlásil jména stanic a přístavů: Štěchovice, Budějovice, Hamburk, Šanghaj, Honolulu, Frisko, New York a já nevím co ještě; stará loď se velmi podivila, neboť jména těchto přístavů dosud neslyšela. Když se dost navydováděli, kapitán i čtyřnohé mužstvo, šli si odpočinout na kapitánský můstek.

Mračna, která k večeru hrozila deštěm, se rozptýlila a hvězdy zářily na hluboké obloze. Budulínek vzpomínal na maminku a tatínka. Celé to dobrodružství se mu líbilo, ale hnětla ho myšlenka, jakou starost mají o něho doma. Jak mu to připadalo dávno, co naposled viděl své rodiče i své kamarády, ačkoliv od té doby uplynulo jen několik hodin. Tolik se toho stalo za tu krátkou dobu! „Tatínek mě teď možná shání někde po Praze,“ řekl si chlapec, „a maminka jistě také nespí a dívá se možná oknem na tytéž hvězdičky, na které se teď dívám já.“

„Koukej, Matlafousku, Velký medvěd!“ Pejsek sebou trhl a rozhlížel se obezřetně kolem sebe. „Tady ne, ty hloupej, na nebi!“ „Na nebi? A medvěd?“ ptal se s údivem Matlafousek, čuměje nechápavě do černé oblohy. „Vidím tam jen jakési světlé tečky, ale medvěda nevidím.“ „Jsi pes a psem zůstaneš,“ povídá Budulínek rozmrzele, „takhle štěkat na měsíček, to je tvoje astronomie!“ „A to zas ne,“ zavrčel Matlafousek trochu uraženě, „Já vím dobře, co je astronomie. Astronomie je, když se koukáš na nebe tím dalekohledem u Národního divadla za padesát haléřů. A ostatně,“ dodal rozvážně, „každý dělá, co umí, a hlavní je, aby to dělal pořádně. Vy, lidé, rozeznáte medvěda na nebi podle nějakých teček, a my psi zase rozeznáme cokoli na zemi po čichu a podle stop; vždyť i detektivové si berou na pomoc psy, aby jim vyčenichali zločincovu stopu! Vzpomínám si, jak mi maminka vyprávěla, když jsem byl ještě malé štěně, o jednom mém prastrýci, který byl policejním psem a který se proslavil detektivním důvtipem.“ Matlafousek si skočil Budulínkovi na klín a usadiv se pohodlně vyprávěl mu historii o úspěších svého slavného předka. Budulínek naslouchal ani nedutaje. „Jsou i jiná důvtipná zvířata,“ řekl potom, „která dovedou projevit svou vděčnost k člověku, jenž s nimi přátelsky zachází. Budu ti vypravovat pohádku o bystrém a vděčném skřivánkovi, který se vyznamenal při fotbalovém zápase.“

Pohádka o fotbalovém skřivánkovi

»Bylo – nebylo, před dávnými a dávnými časy, kdy ještě staří Čechové vítězívali ve fotbalu a kdy rány Koškovy hřměly uším Evropy strašlivěji než husitský (...)

(......)