Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVÁTÁ,
jež se odehrává ve znamení krutých bojů a jejíž konec je zahalen dýmem

„Jen s citem, pánové,“ broukal pan Kofroň všecek rozespalý, mávaje rukou do taktu, „tohle je moc říznej pochod od Potužníka.“

„To ste teda vedle,“ poznamenal pan Paplhám, „to není žádnej pochod, nýbrž střelba. Bude to asi hon na toho medvěda...“

„Cože? Kde je medvěd?“ vyjukal se pan Kofroň a čile vyskočil.

Vtom se ozvalo pronikavé, zoufalé volání o pomoc. Všichni poznali vypěstěný soprán paní Šarapatkové.

„Nahoře se děje něco hrozného!“ zděsil se Antonín. Ihned se vyšplhal na rozložité plece pana Paplháma a vystrčil opatrně hlavu z jámy.

„Můj ty chryslere osmiválcovej!“ vykřikl hlasem, z něhož tuhla ostatním krev v žilách, „trampové vykopali válečnou sekyru a útočí na srub!“

Letmým pohledem se šofér přesvědčil, že z lesa vybíhají na mýtinu trampské ozbrojené hloučky a ženou útokem na chatu, v níž se všecko chystalo k zoufalé obraně. Z jedné střílny vyhlíželo zlověstné ústí minimaxu, řízeného rukou samotného pána tvrze, u druhé stál Dimitrij, ozbrojený nebezpečným prakem, dovedně zrobeným z rozbité rakety. Třetí okénko obsadila Emilie s dřezem plným pomejí: po jejím boku stál Dagobert, napínaje útlýma ručkama tětivu svého luku od firmy Sport Svoboda. Za ním paní Šarapatková lomila zoufale rukama, zatím co starší syn Alfréd hrál vytrvale na gramofon refrén Marseillaisy „Do zbraně, občané!“ Co však mohla zmoci tato hrstka obránců proti přesile útočníků, vyzbrojených nejmodernějšími zbraněmi?

První řady dosáhly již takřka prahu chatrče. Antonín si zakryl oči. Nechtěl vidět, jak jeho dobrý pán klesá pod ranami sveřepých nájezdníků. Vtom se však vydralo z hrdla Emilie válečné zavřeštění a obsah škopku byl vychrstnut vehementně na několik úderníků, kteří juž juž dotírali obušky na vrata srubu. Odvážlivci couvli zpět a jen mladý obr, jenž, jak se zdálo, byl jejich vůdcem, stanul protíraje si oči, jednak jsa oslněn mužným zjevem Emilie, jednak zaslepen strašlivou kapalinou.

To byl poslední výjev, který Antonín spatřil, neboť pan Paplhám v obavě, aby nebyl zaškrcen Antonínovými, v úzkosti se svírajícími koleny, vzepjal se a svrhl nepohodlného jezdce na dno jámy.

„Pane Paplhám,“ zvolal úpěnlivě šofér, zvedaje se ze země, „vy jediný nás můžete zachránit! Trampové ztékají naši chatku – zachraňte nám pana Šarapatku!“

A hrdý autojezdec, jenž poklekal jedině před chladičem své fordky, klesl na kolena před mocným hudebníkem, spínaje prosebně ruce.

„Zachráním,“ vece pan Paplhám hlasem, jenž plně odpovídal vážnosti situace. A okamžitě se jal šplhat po zádech páně Kofroňových, podporován druhými dvěma borci.

V té chvíli trampští harcovníci obnovili útok, nedbajíce záhadné tekutiny, kterou proti nim chrlil pan Šarapatka z minimaxu a která jim zhasínala dýmky, ani šípů Dagobertových a oblásků Dimitrijových. Šest mužů s těžkým břevnem se rozběhlo proti vratům. Dvakráte zažehnala Emilie svým škopkem nebezpečí, po třetí, když selhala plnicí služba, (...)

(......)