Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
A konečně opět na palubě „Primátora Dittricha“

„Kdy zvedneme kotvy, komodore?“ zeptal se malý chlapec nejvyššího velitele spojených loďstev sázavsko-vltavských.

„Hned, jakmile budou všichni trampští náčelníci i se svým mužstvem na palubě, Budulínku. Rozkaz zeměpánův byl jasný.“

„Jsem zvědav, zda je ještě poznám,“ řekl zamyšleně chlapec, takto čestný kapitán „Primátora Dittricha“.

„Moře a tvář zálesáka se nemění,“ pravil drsně komodor Jahelka, rozhoupav maně palcem a ukazováčkem kotvu, která (což podotýkáme pro uklidnění čtenářstva) visela jako přívěsek u jeho hodinek. Chlapec i mořeplavec se pohřížili v krátké zamyšlení.

Poté se dotkl komodor lehce čáky a odešel, aby dohlédl na rozsvěcování lampiónů, jimiž byla paluba „Primátora Dittricha“ kol dokola ověšena. Budulínek tiše hvízdl a z hromady plachtoví vyběhl malý, ale čilý psík. Chlapec, provázen oddaným zvířetem, seběhl do doků, kde dosud blikalo světlo v okně zatuchlé přístavní krčmy; tam zakoupil osm vuřtů, proslulých pražských kouláků; jeden požil, jeden předložil svému čtyřnohému průvodci a ostatních šest schoval do chlebníku. Psisko spořádalo hbitě svůj příděl a očmuchávalo chlebník, tázavě stříhajíc ušima.

„Ty nejsou pro tebe, Matlafousku,“ řekl tajemně hrdina vzpoury na lodi „Primátor Dittrich“ a oba nastoupili zpáteční cestu na skvěle osvětlenou loď.

* * *

Lidová veselice v Kozodojích vyvrcholila; nastávala doba návratu a loučení. Na silnicích zazníval řev motorů sunbeamů a indian-scoutů, našlapovaných mototrampy, kteří opouštěli v hejnech Kozodoje, sledováni dlouhou řadou kohinoorských rolls-royců. Menší trampské oddíly se vydaly na pochod pralesem, aby zastihly poslední smíšený vlak; ale největší část zálesáctva měla za cíl „Primátora Dittricha“, kotvícího v kozodojské rejdě.

Mocný voj zvědů se ubíral k přístavišti, doprovázen veškerým domorodým obyvatelstvem. Průvod zahajoval Bernášek, vedený Nickem na provázku, za nímž pak následovala čestná četa Staroslávistů, v jejím středu kráčelo nepřekonatelné hudební trio Paplhám-Francán-Kofroň, vyhrávajíc střídavě trampské a slávské veselé písně; bylo na podiv, jak rychle si slavní hudebníci osvojili nezvyklé stupnice dřevních trampských zpěvů a s jakou lehkostí přecházeli do glagolských tónin staroslávských. Zdatně si vedl i Dimitrij, nyní čestný člen Clubu, vyluzuje na svou raketu praslovanské synkopy. Zástupy trampských bojovníků, jež pochodovaly ve sražených řadách, byly doprovázeny hloučky rozdychtěných paní a dívek kozodojských, z nichž mnohá tajně uronila slzičku, když pan Paplhám zanotoval dojemnou písničku:

 

 Loučení, loučení, ach, to je těžké tak,
 když se musí rozloučiti s panenkou zálesák!
 

 

Za kolonou válečníků následovaly squaw, táhnouce za sebou ospalé děti, a skupina křepče pochodujících trampských staříků. Průvod uzavírali dva hajní a dva lesní adjunkti, nesoucí pana lesního Kabrnu, jenž, ač zmožen únavou a slušnou sérií Slimákových Lesních víl a Pradědů, toužil (...)

(......)