Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
O původu a starobylosti Šumichrásta Malbohána

„Prvnij člověk, který stanul na chladnúcí kuóře zemské, byl zemědělec,“ počal vyprávěti Šumichrást Malbohán, zaplétaje si v zamyšlení bohaté praménce svého běložlutého vousu, „a byl to nějaký mój blízký příbuzný, praděd, svak či ujec jakýsi. Chůva moja zpívávala o něm piésničku, takovú mútnú:

 

 Pásol Jano tri dinothérie

 u presličkového hajá,
 uprostřed prahorní prérie,
 u presličkového hája.
 
 Prišli naňho hájníci
 u presličkového hája,
 ti Neandrtálníci
 u presličkového hája.
 
 Daj nám svú koženú halenu
 u presličkového hája,
 žes nám spásol prahorní květenu
 u presličkového hája.
 
 Leží Jano zabitý
 u presličkového hája,
 diluviální naplaveninou prikrytý
 u presličkového hája.
 

 

Slýchával jsem, jaký to byl pračlovjek dobrý a upřímný vlastenec, který jest vštěpoval brontosauróm a mamutuóm lásku k rodnému bahnu. Byl to muž přísných zásad a energicky potíral modernistické novotáře, kteří se pokaušeli choditi po zadních rukou, nazývajíce je nohami, a rád vzpomínal na staré zlaté časy prvokuóv a protoplasmat. Vždycky sě uzavíral do svého daupěte, když výstřednié pokrokáři vysílali ranní půlhodinku ‚Vesele po zadních nohách do nového dne‘, a vytesal do skalní stěny sensační článek ‚Kam to spějeme?‘, v němž ostře napadl Darwina a vývojové teorie a varoval před upřílišněným pokrokářstvím, které také tepal ve svých pazourkových brožurkách ,Falešné humanitářstvié cromagnonských člověkuóv a ‚Vzpomínky starého pithecanthropa‘.“

Šumichrást Malbohán trůnil na své předsednické klubovce uprostřed veliké spolkové staroslávské izby a kol něho byla shromážděna vybraná společnost knížat, panovníků, dvořanstva a novinářů, jež naslouchala napjatě jeho vývodům, z údivu ani nevycházejíc.

Vznešení hosté právě zažili chvíle plné největších překvapení a nejvyššího duchovního povznesení, přicházejíce ve styk se starobylostí opravdu dřevní a věkovitou, jako by nořící se z mythických mlh pradávné minulosti. Pan Malbohán provedl své urozené hosty spletí podzemních sklepení, pohřebišť a katakomb, v nichž byly uloženy poklady, památky a vykopávky a v nichž odpočívaly předchozí generace klubu Zabudnutých Slávu. Dvě řady mohyl tvořily tu ponurou alej, němě, ale přece jen slavně slavící slávu slavných Slávu, předsedů spolku Zapomenutých Slávu kozodojských. Byly tu hroby skrčenecké, v nichž snili věčný sen nejstarší diluviální a žoviální předsedové; nade vší pochybnost bylo jasno, že jsou to hroby praslovanské, neboť pohrobení tu bojovníci třímali v jedné ruce pohár s medovinou a v druhé „Glagolský list staroslovanských pánuov, hochuóv a lechuóv“ s úvodním článkem Stanislava Lva Nikolaua Nikolajeviče Borského „O dinosaurech a pterodaktylech, odvěkých škůdcích a katanech Slovanstva“. Byly zde dále hroby jezdců, jak o tom svědčily dobře zachovalé starobylé kostry fordek a fiatek ve slohu byzantském, jež klidně odpočívaly u nohou svých pánů.

Výkřik údivu naplnil velebné prostory (...)

(......)