Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ
Noční potlach v Četníkově strži

V samém srdci kozodojského pralesa klestil si cestu hustou spletí lián a kapradin muž neuvěřitelně zchátralého zevnějšku. Nikdy dosud nevkročila lidská noha v tato místa a jen zřídka zatoulá se sem divoký vepřík, slídě po bukvicích, nebo člen Klubu českých turistů, pátrající po nenápadných stromech, aby je pestrobarevně nalakoval.

Odvážlivec, který břitkou mačetou přetínal keře a větvice stojící mu v cestě a občas si maně přesekl trs příliš bujně rašícího vousu, pojednou se zastavil a naslouchal. Jeho vycvičené zálesácké ucho zachytilo jakýsi vzdálený lomoz, který se ostře lišil od noční symfonie pralesa, tvořené šuměním křídel smrtihlavů, houkáním sov a sýčků, šelestěním šupin jedovatých plazů a občas i vrzáním bot ospalého hajného.

Omšelá tvář zkušeného stopaře oživla a tajemný hranáč pokračoval ve svém vysilujícím pochodu hvozdem, rubaje větve a haluze se zápalem člena okrašlovacího spolku, jenž podniká nedělní výlet. Ted narazil na pásmo zvětralých skalin a znovu se zastavil. Rozeznával určitě směsici hlasů, která jako by vycházela z hlubin země.

Veden oním zázračným šestým smyslem, který otužilému synu přírody poví více než zhýčkanému měšťanu zpráva Čs. tiskové kanceláře, počal šplhati na skalní útes, a když dospěl vrcholu, rozevřela se před ním divoká rokle.

Na dně propasti hořela vatra a kolem ní seděly hloučky záhadných postav, vrhajíce fantastické stíny na omšelé skalní stěny. Zálesákův zrak, který mu mohl záviděti i sám náčelník československého Orla, pronikal tmou a počal rozeznávat jednotlivé postavy, matně ozářené plápolajícím táborovým ohněm.

Byl to lid obojího pohlaví v odění pestrém a rozmanitém. Mužové a ženy v nejlepších letech hovořili tiše a s jistou ponurou vážností, kolem nich seděly jejich dětí bledé a zakřiknuté, tulíce se k svým matkám, a opodál, opírajíce se těžce o své hole, odpočívali zamlklí kmetové, unavení životem a ponoření do svých vzpomínek.

Muž na okraji rokle se rozpačitě podrbal za uchem, neboť ani jeho zálesácký instinkt, ani dlouhá životní zkušenost nedovedly rozeznat účel, směr a cíl tohoto podivného shromáždění. Je to snad tajná schůze spiritistů, filatelistů nebo esperantistů? Či se zde skrývají poslední zbytky českých bratří před svými pronásledovateli v domnění, že ještě úpíme pod třísetletou porobou, což by bylo lehce vysvětlitelné v tomto odlehlém kraji, kam zprávy o republice a našem osvobození patrně ještě nepronikly a kde zvěst o defenestraci je zajisté svěží novinkou? Nebo že by spojené ochotnické, okrašlovací, sokolské a hasičské spolky z nedalekého městečka zde zkoušely „Psohlavce“ pro divadlo v přírodě?

Zatím co se takové otázky honily v rozsochaté hlavě zálesákově, pozoroval napjatý zrak pomalé hemžení na dně rokle. Stále noví a noví účastníci vylézali z úzké štěrbiny na jejím východním konci a zaplňovali ponenáhlu prostor. Hovory příchozích se pojily v rostoucí šum, který však pojednou utichl. V touž chvíli vyrostl na (...)

(......)