Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PÁTÁ,
v níž se počet diváků trampského trojboje rozmnoží o dva

„Kam mě vedeš, Slime?“ ptal se Jack Aspirin, přejížděje palcem po čepeli své dvousečné dýky.

„Do Četníkovy rokle, šerife,“ odpověděl muž, který právě přeskakoval ztrouchnivělý pařez. Denní hosté „Lesní tišinky“ by asi sotva poznali úslužného majitele oblíbené hospůdky v bystrém a obratném stopaři, jenž zaměnil pantofle, bílou zástěru a typickou čepičku s třapcem za mokasiny, trampskou halenu a kovbojský širák.

„Četníkova rokle?“ divil se Aspirin, jenž klusal jako vlk po stopách Slimákových po staré lovčí stezce, „pokud se pamatuji, není v celém okolí takového místa, Slime.“

„Pozor, šerife,“ vykřikl dušeně Slimák, uhýbaje se pasti na antilopy, obratně nastražené starým lišákem lesním Kabrnou.

„Je to bývalá Ďáblova strž,“ vysvětloval dále. „Nového jména se jí dostalo od té doby, co tam tragicky zahynul mladistvý četník Bartůněk.“

„A co hledal četník v Ďáblově strži?“ tázal se Aspirin s účastí.

„Byl to svědomitý a snaživý jinoch,“ vykládal Slimák. „Byl zoufalý nad tím, že za celý den nepolapil ani jediného trampa, natož párek bez oddacího listu. Všude jej kamarádi obelstili. Bylo již pozdě večer a Bartůněk těkal bez cíle pralesem i savanou a neodvažoval se předstoupiti před mocného pána svého, vrchního strážmistra Šůnu, nemaje dosud jediného trampského skalpu. Představoval si, jak jej Veliký Šůna již z daleka vyhlíží, přecházeje vztekle před strážnicí a metaje nenávistné pohledy na veliký totem, ukořistěný v boji s trampy, který se tyčil před vchodem do četnické stanice a na němž visely girlandy skalpů pobitých bojovníků i squaw, hýříce barvami více než podzimní listí. A krutý Šůna čeká netrpělivě na příchod svého nejzdatnějšího četníka, aby obohatil trofej novými úlovky.

Posledním útočištěm Bartůňkovým byla Ďáblova rokle, místo pusté a nehostinné, jehož jedinými obyvateli jsou malé smutné sovy s kalnýma očima, skuhrající jednotvárné melodie k oslavě bledého měsíce. Tam doufal nalézt trampy, oddávající se nočním orgiím. A skutečně, již z dálky spatřil trampskou dvojici sedící v těsném objetí na mechovitém balvanu. Potlačuje radostnou nedočkavost, připlazil se s nesmírnou obratností až k oběma milencům.

„Ha, ohavní trampové,“ zahřímal, vyskočiv z trávy, a nasadil muži bodák na prsa, „kde máte oddací list?“

Oba mladí lidé se velmi polekali, ale tramp se rychle vzpamatoval a podával Bartůňkovi žádanou listinu.

Četník si posvítil lampičkou a čte:

„Čeněk Kolísko, listonoš, narozen 1870, a Amálie rozená Puškvorcová 1877...“ Pokoušejí se o něj mdloby.

„Co tu děláte?“ blábolil opíraje se o pušku.

„My tu, prosím, slavíme stříbrnou svatbu,“ vykládá trampka, uhlazující si bohaté černé kadeře a usmívá se koketně na Bartůňka.

Vtom se vybatolily z lesa dvě drobné dětské postavičky, volající jásavě:

„Dedectu, dedectu, my sme nasly brusinky!“

Tu se zatemnily smysly nebohého strážce mravnosti; klesl naznak s temným zaduněním, vydav slabý smrtelný skřek.

Od (...)

(......)