Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ŠESTÁ
Kdo s koho

Dav hlučících trampů obklopoval dva atlety nádherných těl, kteří prázdnili vražedným tempem dvě láhve sodovky, zraky ztrnule upřeny k bezhvězdnému nebi.

Diváci spustili pekelný ryk při odstartování; nyní však zmlkli a bylo slyšeti jen vrzání čípků a bublání kysličníku uhličitého, který unikal závodníkům široce rozevřenými nozdrami.

„Podmínky mače jsou co nejkrutší,“ poznamenal Slimák. „Na první pohled je vidět, že do sodovky nesměla být přimíšena ani kapka whisky.“

„Strašné,“ šeptl Aspirin a otřásl se, cítě, jak mu na těle naskakuje husí kůže, „vypít naráz takovou spoustu naprosto čisté vody, toť utrpení i pro otrlého a otužilého abstinenta, dokonce i pro Chrabrého Břetislava, řečeného Foustku, natož pak pro choulostivého zálesáka, zhýčkaného různými koktajly, whisky, alašém nebo aspoň denaturovaným lihem.“

Chvíli se nedalo rozeznat, kdo vede v tomto vysilujícím závodě. Jen zkušené oko Slimákovo odhadlo i na dálku přesně obsah lahví.

„Cizinec vede asi o šest barelů před Konrádem,“ řekl znalecky, nakloniv se k Aspirinovi. Jack neodpověděl a posunul širák mírně do čela, aby zastínil oči, oslněné září ohně.

„Je to on,“ řekl po chvíli lhostejným tónem, „poznávám onu malou jizvu na jeho levém předloktí.“

„On?“ opáčil krčmář klidně a zahleděl se bystře na neznámého zápasníka.

„Nuže?“ ptal se Aspirin.

„Ano,“ odpověděl prostě Slimák, „je to on.“

Více oba mužové nepromluvili a nevíme, co se dělo v hlubinách jejich duše, neboť veliké bylo umění, s kterým tito otrlí zálesáci ovládali svá hnutí mysli.

Zatím boj pokračoval. Na dně lahví zbývala již sotva pinta sodovky. Závodníci nasadili k finiši. Diváctvo procitlo ze své ztrnulosti a nový pokřik otřásl skalami.

„Kon-rád, Kon-rád, Kon-rád...,“ burácelo to Četníkovou roklí. Ale Konrád byl již se svými silami v koncích. Oči mu vylezly z důlků a před zkaleným zrakem mu posměšně tančily duhové bublinky. Cizinec si dvakrát řádně loknul, bravurně přitom kloktaje, a vymrštil prázdnou láhev do závratné výše, aby ukázal svou svěžest. Nestranné publikum neskrblilo potleskem za tento exhibiční výkon. Vítěz odklusal skromně do ústraní, kdežto vyčerpaného Konráda odváděli dva silní mužové do jeho rohu.

„Vede cizinec l:0,“ hlásil speaker, „následuje desetiminutová pausa.“

Zatím co se zápasníci osvěžovali k dalšímu boji, utvořili trampové malé hloučky, kde se živě přetřásaly šance obou soupeřů.

„Tohle je přece jen moc těžká disciplina,“ promlouval jeden trampský kmet k několika mladíkům. „Kdyby to byl takhle rum!“

„Na sodovku je cizinec neporazitelnej,“ poznamenal jeden z mužů, „ale teď to bude určitě 1:1. Na banjo je zase Konrád pořez. On je úplnej virtuos na všecko, co má struny. Povím vám, bratří, příběh, z něhož poznáte, že šance cizincovy v banju jsou proti Konrádovi minimální.

Jednou na světové výtvarnické olympiádě se dostali do finále Španěl Picasso, startující za Francii, a Čechoslovák Filla. Picasso namaloval Zátiší s kartami a Filla Zátiší s kytarou, (...)

(......)