Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMÁ,
v níž jest houževnatý čtenář obšírně a pravdivě informován o průběhu a výsledku poslední soutěže trampského trojboje, jež záleží ve vyprávění příběhu z vlastního života

„Již v útlém mládí, ve škamnách obecné školy, kolovala v mých žilách trampská krev. Neboť již tenkráte jsem často pocítil touhu po neznámých dálavách...“

Interesantní bledost mladistvého Konráda, který takto začínal svou zkazku, a sotva znatelné chvění hlasu prozrazovaly počáteční trému závodníkovu, jež asi způsobila, že šel od startu poněkud váhavě a s jakousi nejistotou. Ale brzy, povzbuzován svými přívrženci, přišel do své obvyklé formy a jeho vyprávění o taškařicích, jež co malý chlapec prováděl panu řídícímu učiteli, vrcholící romancí první mladé lásky, poslouchalo se příjemně jako sólo na kanadskou pilu, jsouc přednášeno sonorním hlasem nasládlého timbru.

„Formálně to bylo bezvadné,“ pochvaloval si kterýsi literárně vzdělaný tramp, když Konrád skončil. „Bylo v tom hodně poetismu.“

„Moc nadšenej nejsem,“ zabručel starý zálesák Fred Brčko. „Kromě té kapsle, která vybuchla řídícímu učiteli pod nohou židle, se v té jeho historii vůbec nestřílelo. Mně se nelíběj takový povídačky, který jsou samá poesie a kterým chybí pravá mužná zkušenost. Vůbec jsem měl dojem, že i to vypravování vo tý první lásce viděl ten dobrý hoch někde v biografu. Jsem zvědav, jaký výkon podá jeho soupeř.“

„Ticho!“ ozvalo se kolem, „cizinec nastupuje!“

Neznámý zvěd seděl již obkročmo na balvanu, zapaluje si smolnou větví dýmku. Přesvědčiv se dvěma ráznými bafy, že dobře táhne, zahájil své vyprávění:

Příběh cizincův: Romance krotkého Západu

»Za dusného letního odpoledne belhal se po Madison Square ryšavý hrbáč.«

Frenetický potlesk odměnil vyprávěče za tuto zdařilou větu. Zálesák však učinil odmítavé gesto a pokračoval:

»Onen kulhavý neduživec jsem byl já sám. (Potlesk.) Použil jsem tohoto nenápadného přestrojení, abych unikl osidlům Armády spásy, jež mě chtěla obrátiti k spořádanému paďourskému životu (Hanba! volalo posluchačstvo, znechuceno podivnými záměry Armády spásy), a dostal se tak nepozorovaně na Východní nádraží, odkudž jsem chtěl odcestovat pacifickým rychlíkem New York-Bitýška-Veveří na Divoký Západ.

Ďábelský plán se zdařil. Za necelých osmačtyřicet hodin klusal širou prérií statný pastevec na vytrvalém koníku. Za pasem mu trčely dva revolvery a břitký Bowie knife, kol beder měl omotáno laso. Tímto hranáčem širokého neurvalého obličeje jsem byl opět já.“

Nový potlesk vyjadřoval nadšení trampů nad mistrným převlekem.

„Tato změna mi nezpůsobila nijakých obtíží,“ vysvětloval skromně cizinec, lehce se ukláněje, „neboť jsem vyňal vše potřebné podhmatem z falešného hrbu.“ Pak pokračoval:

„Slunce se již sklonilo k západu, když osamělý jezdec, říkejme mu Bill, dorazil do nevelikého městečka, jež však nebylo nejmenší mezi městy arizonskými.“

Nyní se vypravěč napřímil, sňal obřadně své sombrero a prohlásil zesíleným hlasem:

„Slavný Old Shatterhand, (...)

(......)