Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DESÁTÁ
Kapounova chasa při práci

Za nevlídného podzimního jitra drkotal zvolna po běchovické silnici k Žižkovu zelinářský vozík, tažený hubeným, frkajícím koníkem, až po okraj naložený mrkvemi, kedlubny a zemáky.

Postava zahalená do šeré uniformy vynořila se z mlhy, značně vylekavši ustrašeného vozku, jenž přestal křesat do dýmčičky a jektaje zuby poznamenal se křížem.

„Hej, strýce, co to vezete?“ zahoukal nevlídně přízrak v plášti, za nímž se v mlze rýsoval pestře pruhovaný pohraniční sloup s emblémy Spojených států.

„Zeleninu, velkomožný pane akcíz,“ odtušil trhovec se zřejmým oddechnutím.

Pohraniční strážník vrazil několikráte svůj bodák do hlávek zelí a kapusty, aniž narazil na něco podezřelého, na příklad na povrch lahví s limonádami. Jen sem tam se ozvalo ze salátu tiché zavrnění, vyhazované patrně hlemýždi, jež celník přeslechl, a v plášť zahaliv se úže vešel do strážnice a strýček trhnuv opratěmi pokračoval v kodrcavé jízdě.

Bez pohromy projel vozík probouzející se Poděbradovou a Husovou Square a odbočiv do tiché Dalimilovy avenue směřoval ke vzkvétajícímu krámku paní Tykačové.

Jeho majitelka, zahájivši denní provoz, vedla právě vzrušenou debatu s paní vrchní elektrickou instalatérovou Ptákovou, jež sem zašla pro liberku čajového másla, hodlajíc přitom načerpat původní čerstvé novinky z domova i světa ještě před vyjitím ranních heraldů.

„Tak si povážej, paní,“ horlila nakvašená jasnovidka, „ty smradi kankstérský se už zas na mě troštujou. Dyš nemůžou ukořistit ten vzácnej aventinskej Štorchův snář, tak mi aspoň zasílají výhružný psaní, abych prej platila výkupný, jinak že mi rozdranžírujou auslák. Prosím, tady si to přečtou: ,Voni couro, zašlou 10 burskejch na »poste restante fousatý dítě«, nebo sou zejtra nebohá!‘

Tójo! Celá pryč! Deset buráků! Ať si pro ně přídou, šupáci mizerný! Prdlajz dostanou a na dršku k tomu!“

„Maj ouplně recht,“ souhlasila paní Ptákova; „to by tak hrálo, aby se kvalifikovanej jedinec dřel na kdejaký syčáky. Kouknou, tak se mi zdá, že jim starej Šulc veze zeleninu.“

Trhovec zastavil právě se svou vychrtlou herkou před krámkem a paní Tykačová, přerušivši vášnivé výlevy vzkypělého nitra, chvátala ke dveřím.

Leč vtom se stalo něco neuvěřitelného. Půl tuctu tváří opatřených maskami zjevilo se mezi hlávkami zelí a svazečky mrkví a prška kedlubnů a šutrů se snesla na hokynářský krámek. Také vozka seskočil s kozlíku a odhodiv falešnou dýmku počal s ostatními padouchy konat příšerné dílo gangsterské msty.

Jakkoli však tento bestiální přepad byl proveden s úžasnou rychlostí a rafinovaností, nepřivedl z konceptu čackou hokyni, jež znalá jsouc skautského hesla „Buď připraven!“ podnikla, ozbrojena obrovitým smetákem a mokrým hadrem, rapidní protiútok.

V bubnové palbě zemáků a v dešti karfiólů a kapust zvíci hlavy státníka pronikla jediným vehementním náběhem ke korbě vozíku, a plácajíc bandity hadrem přes oči, srážela oslepené ničemy smetákem na dlažbu, jež byla záhy zbrocena nečistou (...)

(......)