Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVANÁCTÁ
Mír nad vodami

Bylo po bouři. Ztichlá hladina vltavská se čeřila po celé šířce maninského přístavu drobnými vlnkami, které unášely v širou dáli trosky ztroskotaných parníků, stěžně, sudy, krabičky od sirek, prázdné plechovky od sardinek, jež duchapřítomně využivše bouře osvobodily se z těsného vězení, a jiné upomínkové předměty na nedávné řádění rozpoutaného živlu. Kdo by byl v té chvíli usedl na vlhké dosud molo karlínského přístavu a zahleděl se ostrým námořním dalekohledem v místa, kde 65. rovnoběžka svírá ostrý úhel s libeňským mostem, byl by zjistil, že ve vzdálenosti asi čtyřiceti gordických uzlů od třetího pilíře pluje po hladině podivné cizorodé těleso, velmi odlišné od škunerů a šalup, příliš hranaté na kánoe a poněkud útlé na malou rodinnou brigu, – patrně nic jiného než mandl úctyhodných rozměrů, jenž díky neznámému dosud přírodnímu zákonu plynul na hutné vodě vltavské.

Na tomto neobyčejném prámu sedělo pět osob v tmavomodrých kamizolách. Trosečníci, stuleni kol vysoko vlajícího praporce, nadšeně pěli zbožný chorál.

Jak, probůh, dostal se tento podivný objekt na nedozírnou vodní hláď vltavskou?

Pátrajíce po příčinách tohoto fenoménu, musíme se vrátit k osudnému okamžiku, kdy příval kalných vod ukončil předčasně bujarý rej kol uloupeného mandlu paní Tykačové.

Před dravým proudem, jenž zaplavil celou metropoli, musel kapitulovat i proud výmluvnosti Markéty Odólové, která byla se svými čtyřmi druhy, tj. bubeníkem, praporčíkem, trubačem a plukovníkem unášena na palubě mandlu směrem ke Kostnickému náměstí, kdež na stoku ulic Švihovského, Krásovy a Husinecké, podobných v té chvíli Úslavě, Úhlavě a Radbuze, vytvořil se divoký Maelström, v jehož nálevkovitém ústí kroužily dvě lavičky místního parčíku, metařský vozík, hlídačova hůl a tři staropensisté muší váhy.

Už už byl mandl strhován do hrozného víru, když tu praporečník, používaje žerdě jako bidla a morálně podporován nábožným zpěvem svých druhů, šťastně vyprostil koráb Armády spásy z nestvůrných chapadel víru a dirigoval jej do Husovy street, kdež plavidlo šťastně překonalo divoké peřeje zvané „Baťovy slapy“ a širokým tokem Husovky plulo majestátně do nitra džungle velkoměsta.

Netušeně krásné perspektivy rozevřely se před užaslými zraky bojovníků spásy. Pod neproniknutelnou klenbou antén, telegrafních a telefonních drátů táhly se po obou stranách primitivní betonové příbytky domorodců, jež dosud nezřelo oko Evropanovo. Tuzemci podivných tváří a dosud nevídaných útvarů lebek vyhlíželi udiveně ze svých příbytků a na panenskou půdu jejich prostinkých duší dopadalo blahodárné sémě slov Markétky Odólové, jež bez ustání řečníc k těmto zanedbaným divochům, kypřila tak úrodný substrát jejich niter pro činnost misionářů, kteří sem později byli vysláni. Z džungle zazníval hlomozný zpěv přečetného exotického ptactva, jež tropilo tropický rámus, a výprava byla zasypána nejpustšími kletbami a šťavnatými nadávkami mravně zkažených špačků a papoušků, kteří (...)

(......)