Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘINÁCTÁ
Kde je stránka 66?

Sodovková hala Al Kapounova podzemního doupěte se zvolna plnila činným i přispívajícím členstvem, jež usedalo na svá místa jaksi zaraženo a nesvé, ba zamlklé a otrávené. Nejzarputileji vyhlíželi bandité, kteří byli nuceni přikládat si octan hlinitý na boule, oděrky, šrámy a jelita, stržená v nerovném zápolu s paní Tykačovou.

Vtom pružná postať Velikého Ala vkročila do sálu v přívětivé masce staršího, daně neplatícího státotvorného občana. Sotva by byl uhodl i nejbystřejší špeh, že pod prostičkou, srdečnou tváří čtenáře Humoristických listů se tají ohyzdný obličej archanděla Zla; jen malé pichlavé body jeho zorniček, jež mžikajíce neklidně semo tamo svítily potměšilou, svinibrodskou zelení, obrážely bezděčně smrdutou tůni zloby a ohavnosti, tvořící nitro zpustlého bídáka.

„Pohov, děti, sednout!“ zvolal už ode dveří nezvykle laskavým tónem a nechutně se rozvaliv do předsednické fotelky vypukl v odporný chechtot.

„Chacha!“ smál se chraplavě nejbídnější ze zlosynů, plácaje se vehementně do nohavic, „to byla zas dnes psina ! Teď mi zrovna telefonoval jeden lapiduch, spolehlivej náš člověk, jak jste řádně nabili kušnu těm Mi-Kotovejm dacanům.“

„Chocho!“ vypukl znovu v mocné veselí, rozhlížeje se po zafačovaných a částečně deformovaných tvářích tlupy, „ta fousatá krasavice vás fajn zmasírovala. Ale jinak je to všecko dobrý. Pan šéf byl taky pilnej, pan šéf má už celej plánek; to čumíte, blbouni, co?“

Neustále se pochechtávaje rozškrtl rozjařený Al sirku o ocelovou podrážku své neprodyšné boty, a vtáhnuv jedovatý dým ze zapálené zorky do nikotinem prožraných plic, pokračoval s hlučnou veselostí:

„Abyste byli informovaný co a jak. Klátím tudle kostru po Kadlovce a přede mnou se stěhuje malá, snědá, tváře žluté, ve smokingu osoba a píská si ‚Já jsem malej Japoneček‘ – kdo jinej než Mi-Kota! Začnu ho, spratka, stopovat a hele! vona kryska japonská se štrachá do Dalimilovky k tej hvězdopraveckej bábě. Teď bylo jasný jako amatérská fotka, že pase po snáři. Zdekoval sem se naproti do baráku a za chvíli vidím, jak letí jako jednoplošník s naraženým kokosem ven. Pánové, všecka čest, byl ouplně vodborně uspanej! Prošacoval jsem ho skrz naskrz, a než přišel boby, měl jsem druhou polovičku plánku za ňadrama.

Tak a teď, cukrouškové, vyvalte snář a číhnem na to lejstro, co je to vlastně za hovadinu.“

Hlas Velikého Kapouna se přes všecku přetvářku a cynicky surové výrazy třásl napětím a rozčilením. Členové mužstva, které fungovalo při únosu mandlu paní Tykačové, poněkud zbledli, načež jeden zpustlík za druhým předstupoval stydlivě před vůdce, a položiv na stůl (...)

(......)