Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Překažená noční orgie

Chladný podzimní větérek foukal z přilehlých strnišť do žižkovských boulevardů, zvedaje toliko prach a drobné smetí, neboť po předchozí zátopě a papírové razii Kapounově zmizely všechny pestrobarevné sáčky, obaly, žurnály a jízdenky, které tančívaly na rozích ve vzdušných vírech, budíce fantastickou malebností účast cizinců.

Výjimku činil zažloutlý, švabachem potištěný list starobylého papyrusu, jenž vyčníval zpod okapu obecné a měšťanské školy v Palackého ulici, byv tam uvržen nedávnou vichřicí.

Prst osudu, vtělený v nepatrného, opelichaného vrabce, počal vytrvale klovat do tohoto podivného lejstra a uvolnil je do té míry, že bylo znovu uchváceno skotačivým severákem a pohoupavši se na vzdušných vlnách vlétlo otevřeným oknem do třídy IVb, kde dopadlo na rozevřenou čítanku žáka Emila Seiferta, jenž byl právě plísněn pro nepozornost a pošťuchování sousedů.

„Sedněte si, nezvedený žáče,“ burácel roztrpčený mezzosoprán páně odborného učitele, „zavřete knihu a dávejte pozor!“

Žák Seifert usedl, zavřel knihu a počal opět šeptat a vytrhovat, načež byl vykázán z učebny. Zvlčilé děcko, nesouc pod paží knihy, opustilo školní budovu a vyhledavši postranní uličku oddalo se hazardní hře v kuličky s několika zhýralými učni.

Octnuv se na šikmé ploše na svahu Krasovy ulice, prohrál Emil Seifert v riskantní tinkané veškeru hotovost a nerozpakoval se zaměnit svou zánovní čítanku za 20 červených, 3 zelené, dvě skleněné, šest pozlacených a třicet stříbrných kuliček.

Zatím co zkažený klučík pokračoval v zavrženíhodné zábavě, kvapil nový majitel čítanky, holičský učedník Šimonek k antikváři, kdež získal za neužitečnou, mrtvou literaturu hojně kovových mincí, potřebných k zakoupení vstupenky na parket G do bio „Zabiják“.

„Eh, kletě!“ vykřikl po jeho odchodu antikvář pan Plesnivec, drbaje se hněvivě na pleši, po níž se čile proháněli štírkové knihovní; „napálil mě, mladistvý ničema. Je to staré nepotřebné vydání z minulého týdne.“

Ještě s jinými dobovými přežitky putovala zastaralá čítanka v náruči příručího Kuřátka do hokynářství paní Marie Stuchlíkové, jež jich nemeškala použít jako obalů na své vysoce kvalitní zboží.

Chopivši nejprve navrch ležící čítanku, zručně urvala poškozený hřbet a z uvolněných listů urobila nespočetné úhledné kornoutky, jež naplnila vonnými, čerstvě praženými plody bůru obecného.

Vůně buráčků přilákala do krámku útlé, sotva šestileté děvčátko, jež odevzdalo paní Stuchlíkové užmolený, pracně uspořený padesátník a vedeno nepochybně estetickým vnuknutím, vybralo si kornoutek, jenž zažloutlou barvou a švabachovým písmem kontrastoval s ostatními bělostnými stránkami čítanky.

Tisknouc aromatické buráky k ňadrům, odhopkovalo dítko do tlumeně osvětlených uliček, které opřádaly krámek hokynářčin podřímlou, pohádkovou sítí.

V jedné z těchto starožižkovských avenuí se právě flinkalo degenerované individuum, aniž kdo měl tušení, že pod jeho odpornou, hnus budící maskou zpustlého padoucha (...)

(......)