Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PATNÁCTÁ
Pairovo procitnutí

Intimní modré šero halilo sametovou clonou nádhernou komnatu v mezaninu útulného rokokového paláce, jenž byl chloubou a ozdobou Chlumovy avenue. Touto krásnou jizbou, jejíž přepychové zařízení matně opalisovalo v řidnoucím jitřním soumraku, nesl se namáhavý chrochtot, přerývaný bolestnými vzdechy a výkřiky ó jé! achich ach! a podobně. Tato podivná zvuková hra se linula zpod skvoucího baldachýnu, rozestřeného nad starobylou šlechtickou postelí.

Na tomto historickém lůžku, jež nádherou ještě daleko převyšovalo proslulé lože Záhořovo, pokryt peřinou z kajčího prachu úpěl sir Dařbože, člen Horní sněmovny, velkořezník a výrobce speciálních lahůdek z oboru uzenářského, zvaných dařboženky, jako by ho tlačila můra nebo nějaké těžké sny, které tak často doléhají na ustaranou hruď mocných tohoto světa.

Čerstvý vzduch zvenčí, proudící gotickým oknem na peřinu otužilého lordstva, zachvíval nebesy a podivná věc – s jedním prudším závanem vklouzl do ložnice svitek papíru a snesl se jako sněhová vločka na těžce se dmoucí pokrývku urozeného spáče.

„Pomoc!“ zakvílel v tom okamžiku zpocený sir hlasem tonoucího. Po tomto výkřiku zapraskala postel v sousední komnatě, ozval se známý šustot nedbalek a bílá postava vešla do ložnice pairovy a otočila vypínačem. Proud paprsků z renesanční obloukovky oblil kypře ztepilou postavu lady Dařbožové, zahalenou v hermelínové pyjama.

V oslnivém jasu lampy zářila pohádková nádhera komnaty lordovy. Stěny, pokryté těžkým lyonským hedvábím purpurové barvy, byly ověšeny vzácnými zvětšenými reprodukcemi ilustrací Pečírkova kalendáře, jinde opět visely zbraně a trofeje lovecké, rybářské, z křižáckých válek a z bojů Vršovců se Slavníkovci a drahocenný nábytek z různých dob byl s to uvésti ve zmatek žasnoucí oko náhodného diváka. Vedle starořímského kanape skvěla se mohutná noční lampa z doby osvícenské, na nočním stolku z doby temna tikal skvostný budík z doby probuzenské, zpod barokní almary vyčnívala gotická perka, na mahagonových stolcích stály busty předků z doby Josefa II. až třetihorní, nad postelí, jež patřívala kdysi Madame de Pompadour, visel umělecký portrét pana Dařbože od Rembrandta a pod lůžkem bylo možno zahlédnout jednoduchou antickou vázu z doby mykénské.

„Přál jste si něco, choti?“ pravila lady, starostlivě hledíc lornětem na namáhavě se probírajícího manžela.

„Už je to dobrý, my darling,“ funěl lord, protíraje si růžovými, buclatými pěstičkami oči. „Ale bylo to cosi strašného, nevyslovitelného,“ vydechl probuzený státník, ovívaje se ulitou perlorodky, jež mu sloužila za popelníček. „Nechtějte na mně, drahá Máry, abych vám vyprávěl příšerný, mystický sen, jenž mě právě dusil.“

„A co to máš na peřině, Šebestián?“ vzkřikla podezřívavě lady Mary.

Pan Dařbože se s jistým úsilím nadzvedl a upřel zdivený zrak na matně žlutou tiskovinu, spočívající na jeho pokrývce. Jeho úžas vzrostl, když složitým pohybem kolen přiblížil papyrus k svému výrazně se lesknoucímu (...)

(......)