Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Sága rodu Dařbožů

»Kolébka našeho rodu, jehož zakladatel pocházel z Vršovic,« zahájil sir Dařbože svoje vyprávění, »stála ve venkovském zámečku v hrabství malešickém, kde je dodnes chována na půdě co nejvzácnější relikvie naší prastaré rodiny. Malešice sloužily totiž po dlouhá století za útulek posledním zbytkům Vršovců po známém debaklu s Přemyslovci, a odtud také v pozdějších dobách vyšli hrdinové, kteří vedli náš lid v rehabilitačních mačích, jimiž jsme opět ovládli posvátnou půdu vršovického dolíčku, nesouce svůj vítězný prapor i do daleké Austrálie.

Dnes je tato historická budova v držení Václava z Dařbožů, jenž jsa po meči nejstarším žijícím členem našeho rodu, provozuje tu, věren tradici, živnost řeznickou a uzenářskou, která, byvši sudičkami vložena do vínku našemu pradědovi, rozvila se během věků v deset hlavních prodejen a dvacetpět filiálek.

Do malešického zámku se sjíždí jednou do roka celý náš rod ve výroční den vepřových hodů. Tehdy oživne starobylá budova cinkotem sklenic a zpěvem prastarých uzenářských balad a nikdo by v tu chvíli nevěřil, že před stoletími bloudíval těmito prostorami krvavý přízrak upíra, lokajícího celé hektolitry nejvzácnější tekutiny.

První objevení se tohoto strašlivého přízraku spadá do doby probuzenské, kdy lid vršovický, rozprášený po okresech mimo obvod Velké Prahy, počal se organisovat, aby vykopal svá svatá práva, zakopaná v posvátném dolíčku, okupovaném cizáky. Tehdy stižen byl náš rod krutou pohromou. Lord Bivoj z Dařbožů byl nabrán na rohy splašenou pomstychtivou krávou právě v okamžiku, když se chystal zasadit smrtící ránu jejímu děcku. Byla to pro náš rod pohroma, neboť zemřel nejen dědic jména, nýbrž i ctností zakladatele našeho rodu udatného Bivoje, který byl dvorním dodavatelem kněžny Libuše, pro niž, jakožto svého nejvzácnějšího zákazníka, sám opatřoval Ia dodávky vepřového z divokých kanců a vlastnoručně je lifroval na Vyšehrad.

Na vlastní přání byl hrdinný lord Bivoj z Dařbožů pochován ve sklepení rodného zámku a prvenství a vláda v domě přešly na statná bedra mladistvého lorda Celestýna, čítajícího sotva čtyřmecítma let.

Již první noci po dosednutí na stolec panství Dařbožů vyrušen byl mladý lord ze spánku silným zvoněním, ozývajícím se z dolních prostor budovy.

„Do krámu,“ zvolal rázně energický mladý šlechtic, protíraje si oči. Chasník Zoula, který spal hned vedle, v komnatě pro zbrojnoše, uposlechl okamžitě rozkazu nového pána, ač celá věc mu připadala nezvyklou, a obléknuv si zástěru, sestoupil po schodech dolů.

Za chvíli však vrazil do ložnice lordovy smrtelně bledý a blebtaje nesouvislá slova. Vida zděšení oddaného panoše, jenž nesčíslněkrát stál věrně a neohroženě po boku svému pánu na jatkách tváří v tvář splašenému hovadu, pochopil lord Celestýn, že se stalo cosi hrozného. Vzpamatovav se poněkud, sdělil chasník Zoula svému veliteli, že spatřil přízrak tragicky zesnulého lorda Bivoje, ploužící se po krámě.

I lehla hrůza na prsa lorda (...)

(......)