Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Neblahé psisko baskervilské
(Sága rodu Dařbožů II)

Společnost setrvávala v tichém mlčení, hluboce dojatá pohnutlivým příběhem. Byl to sir Dařbože, jenž po chvíli opět promluvil, lově z hluboké tůně svých pamětí novou zkazku:

„Voni byly eště jiný, příšernější zjevy v dějinách našeho rodu. Jako třeba ten baskervilskej pes. To by byly, velectění, celý romány vo tom.“

„Baskervilský pes?“ žasla společnost jako jeden muž. „Neslýchané! Úžasné! Apartní! Vyprávějte, lorde!“ naléhali všichni.

„To se nedá jen tak vyprávět, to se musí prožít,“ pokračoval sir Dařbože, odfůkuje kouř z nově zapáleného doutníku.

»Tendleten příběh spadá do doby velmi dávné; tehdy seděli ještě Vršovci v mateřském dolíčku vršovickém a daleko široko slynuli slávou a statečností. Mezi nimi pak zvláště vynikal náš praděd rytíř Zbyněk Dařbože, jehož pádnou pravici pocítil nejeden nevěřící pes, neuznávající superioritu vršovického bojového teamu.

A právě tomuto nebojácnému rekovi se stal osudným malý psík, pověstný pes baskervilský, jenž od té doby věští svým vytím příchod nějaké pohromy našeho rodu.

Praděd náš se proslavil zejména ve válkách křižáckých, které byly oblíbenou kratochvílí tehdejšího rytířstva. Zpupní Turčíni totiž, derouce se od západu do držav křesťanských, obsadili tehdy Nuselské údolí, a tam pychu pohanskému a hodokvasu se oddávali, sužujíce domácí obyvatelstvo.

Jak je vám, vážení, známo z historie, byli to právě naši předkové, Vršovci, o něž se roztříštily všecky nápory sveřepých Turků, snažících se proniknout na naše území s výpravami Čedoku a Doležalovy kanceláře.

Stateční Vršovci podnikli jednou výpravu, jejímž účelem bylo dobýt zpět hostince „U kříže“, okupovaného Saracény, kteří zde provokativně hrávali „boží požehnání“, a nadto ještě drze obtěžovali dvě křesťanské krásky, které tam byly číšnicemi.

Můj praděd Zbyněk Dařbože se vyznamenal hned na počátku bitky v slovní šarvátce díky svým šťavnatým úslovím. Tu se pak strhla tuhá bitka, kdy rytíř Zbyněk a jeho druhové, vybílivše posléze celou hospodu a vyrvavše obě křesťanské dívky ze spárů nuselských musulmanů, dali se na organisovaný ústup, při čemž praděd zůstal zpět, aby jim kryl záda. Konečně i on, obtížen kořistí, couval pozpátku z bran hostince, při čemž mu byla spuštěna na záda roleta. To jej připravilo o velkou část trpce vydobytého plenu, ale děd svým mohutným hřbetem nadzvedl žaluzii, a utrpěv toliko zlomení několika veržinek v náprsní kapse, ušel pomstě pohanů jižjiž se na něho sápajících.

Po tomto slavném tažení byl rytíř připoután na několik týdnů na lože, trpě silným houserem. Pečlivá choť dala jej dopraviti z vršovického sídla do Malešic, kde již tehda, na zmíněném zámečku, vzkvétala filiálka vedená osvědčenou rukou věrného vasala, vyučeného chasníka Nechleby.

Horský vzduch, vanoucí ze sousedních mohutných Židovských Pecí, působil blahodárně na chorý kříž rytířův a Zbyněk Dařbože vůčihledě nabíral nových sil a živelně se těšil na odvetné utkání s (...)

(......)