Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Veliké finále

„Kdo ztratil plánek parcely na dvě půlky přetržený a dále nějaký list vytržený ze snáře, nechť si vyzvedne...,“ počal halekat herold, když se lid ztišil, ale dál se nedostal. Jakmile neblahé slovo „plánek“ bylo vrženo co ošemetná jiskra do tanečního sálu, nabitého tajemným napětím, vřítilo se na pódium několik tuctů lidí v nejrozmanitějších maskách a všichni se současně vrhli ze všech stran na Kornela Stodolu ze Všetat, takže objemné tělo kancléřovo, vypěstované úmornými návštěvami povinných banketů a žranic, bylo vymrštěno jako míč do výše za nadšeného potlesku diváctva. Přitom mu vypadly z ruky všechny tři listiny a každá odlétla jiným směrem; jako elektrisován se rozprchl tlum útočníků, takže Jeho Jasnost dopadla zpět na hlavu Jeho Veličenstva.

Zatím se již vytvořila tři hustá klubka rváčů, úporně bojujících o jednotlivé papíry. Mezi nimi vynikal zvláště Bosňák, medvídě, agilní Číňánek a zpustlý námořník, jenž rozehnal chumel kovbojů, gaučů a pasáků, zavile se rvoucích o jednu půlku plánku, a aplaudován publikem, zvedl ukořistěný papír a počal s ním driblovat směrem k východu z nouze. Byl však okamžitě složen obrovitou girl, jež mu udělala bravurní stoličku a počala ho ihned zpracovávat v clinchi na zemi.

Nyní zasáhli i členové AFK Bivoj a AC Ursus a vřava utěšeně vzrůstala.

Úžas přihlížejících vzbuzovaly pak zejména neobyčejně svalnaté girls v růžových šatečkách, které s bojovností ženám vrozenou se obětavě vrhly do nejhustší skrumáže.

Zatím zpustlý námořník, obdařený silou divokého býka, zvedl se opět na své masivní nohy, setřásl se sebe girlandu rozvášněných tanečnic, a drže pevně v zubech ukořistěný papyrus, počal se propracovávat směrem ke dveřím. Přitom zasadil děsnou ránu do břicha nebohému panu Tylínkovi, jenž se nějak nešikovně připletl mezi bojující; pápěrkovitá postava nešťastného dědouška se sesula k zemi, vydávajíc úpěnlivý nářek. Krutý lodník otočil posměšně hlavou, ale přitom zapomněl na levý vrchní kryt a byl udeřen do týla asi dvoumetrovou kládou v tloušťce lidské nohy, kterou patrně některý gentleman propašoval pod smokingem do plesu. Námořník padl na pana Tylínka, a vztekle zařvav, pustil z úst plánek, který se zamotal ubohému stařečkovi do plnovousu.

Vtom se ozval varovný řev:

„Policie!“ – načež zhasla světla. Zaznělo pištění, ječeni, řvaní, vytí a mocný dupot prchajících. Posléze kdosi opět rozsvítil hlavní obloukovku a v rudém přísvitu sajnpapíru se zjevil sál, pokrytý těly padlých a raněných, většinou úplně demaskovaných; na estrádě četa silných mužů v tričkách tvořila mocnou hradbu kolem mírně poškozených panovníků a jejich suity. V popředí pak, na kouřících se troskách zříceného piana, bojoval neúnavný námořník, na němž visely hrozny růžových girls a uniformovaných policistů, kteří v temnotě vtrhli do sálu. Jim na pomoc přichvátala uklízečka, které se podařilo plácnout tajemného hrdinu mokrým hadrem přes obličej. Rázem pustila silná vrstva líčidla, odpadlo (...)

(......)