Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMÁ
„Sypejte ptáčkům“

Ačkoli policie Spojených států, bičována veřejným míněním, vyvíjela horečnou činnost, aby učinila přítrž nekalým rejdům gangsterů, pašeráků sodovek a ostatní sebranky, která se přiživovala při jejich velkorysých podnicích, přece se zdálo, že Příšera Zločinu svírá stále hrozivěji ve svých nečistých a nepěstěných drápech mladou republiku. Noc co noc docházelo ke skandálům při policejních šťárách a náhlých prohlídkách, kdy nejeden vážený občan, pod obraz nalitý ovocnými šťávami, octl se v klubku pochybných individuí, hnaných policejními obušky na prohibiční oddělení Scotland Yardu.

Civilní prohibiční policisté se proháněli neúnavně ulicemi a zadržovali každého, kdo vraceje se v noci domů kráčel podezřele rovně, jako činívají ti, kdož holdují bezalkoholním škodlivinám.

Přestřelky gangsterů a zákroky policie, obyčejně poněkud opožděné, ze dne na den se množily a obyvatelstva se zmocnila nejistota a nervosa stupňující se v hysterické napětí. Občané kvapili po ulicích plaše se ohlížejíce a při každém větším hluku se skrývali v průjezdech. Byly dny, kdy téměř nikdo se neodvažoval vyjít z domu a kdy jen neohrožené a srdnaté domovnice byly pověřovány nákupem pro celý dům; děcka odpírala chodit přes ulici pro pivo, leč za dobrou odměnu, což vedlo často k rodinnému rozvratu.

Dnešního rána bychom však stěží uvěřili, že usměvavý Žižkov je město zamořené gangstery. Ranní slunko mile laškovalo na štítku čapky chvátajícího listonoše, domovníci, vydatně láteříce, metli pokojně před vlastním prahem, domácí páni vyhlíželi pátravě z oken zkoumajíce počasí a sem tam zedníci na lešení uvážlivě potěžkávali cihlu, přemýšlejíce o stavebním ruchu.

„Moje úcta, má služba, pane vrchní oficiále, dobré jitro přeju,“ hlaholilo to kolem pana Tylínka, jenž poklepávaje hůlčičkou po dlažbě podnikal svou ranní zdravotní a dobročinnou procházku.

„Dobrý den, až na věky, dobrý den,“ děkoval vetchý staropensista, a dobelhav se do Havlíčkových sadů, stanul na cestičce, aby vytáhl z kapsy hrst zrní a drobečků pro sýkorky a vrabce, kteří již se k němu sletovali a hopkali nedočkavě po jeho shrbených, třesoucích se ramenou.

„Oh, vy švitorky, vy moji malí poustevníčkové, ťuť, ťuť!“ hovořil něžně stařeček, krmě oběma rukama hladová ptáčata. Několik potulných pejsků seběhlo se k dědouškovi a lísalo se k jeho vetchým nohám.

„Jen strpení, hafínkové,“ volal pan Tylínek, tahaje že šosu mastný balíček, „strýček vám přinesl kostičky, papejte, pejsánkové!“

Konaje na každém rohu nové skutky milosrdenství, šoural se dobročinný stařík zvolna parkem. Tu narovnal nalomenou větévku, tam zvedl s cesty pošlapaný kvíteček a položil jej něžně do trávy, tu opět opravil pokřivenou tabulku s nápisem:

Nechte zpěváčků s pokojem, nebo Nelámejte větévek, nedělejte bolest stromečkům, ony cítí jako člověk.

Jinde opět pokáral nezvedené chlapce, kteří házeli na ptáčky kamením, a pozdravován chodci a strážníky a sledován stádečkem přítulných psíků, vstoupil (...)

(......)