Roger Zelazny
překlad: Martin Tkaczyk

PŘINES MI HLAVU ČARODĚJNÉHO PRINCE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3

Ten starý bůh nevypadal nikdy lépe. Černý plášť, pečlivě nařasený kolem mramorově bílého těla, vypadal senzačně. Každý vlas na hlavě byl na svém místě. Lehce šikmé, jakoby orientální oči mu dodávaly výraz neobyčejné krásy a moudrosti. I jeho sandály postrádaly jakýkoliv nádech lidské nedokonalosti.

„Ó, Herme,“ zvolal princ. „Co to Azzie dělá? To není fér poslat Frika, aby mi uřízl hlavu. A to jenom proto, že mu nevyšel jeho předpoklad s tím, že mne princezna Scarlet zabije.“

„Máš pravdu, že to není příliš fér,“ souhlasil Hermes. „Ale kdo ti řekl, že démoni jednají nějak jinak?“

„Má on vůbec podle vašich zákonů právo poslat svého sluhu, aby mě připravil o hlavu?“

„Podívám se,“ řekl Hermes. Vytáhl odněkud ze svého velkého pláště tlustý svazek papírů a vyhodil ho do vzduchu. Jednotlivé papíry se snášely k zemi.

Hermes luskl prsty a objevila se malá sovička.

„Najdi mi patřičnou pasáž, která upravuje jednání pomocníků démonů,“ přikázal jí Hermes.

„Jak si přeješ,“ přikývla sova a vzlétla do vzduchu. Přiblížila se k vodopádu listů a hledala ten pravý. Když ho objevila, chytila ho do zobáku a přinesla ho zpět.

Hermes studoval papír a potřásal smutně hlavou.

„Je to, jak jsem se obával. Pomocí svého sluhy s tebou může dělat, co chce, protože tě vytvořil. Přesně řečeno sestavil, ale to vyjde nastejno.“

„Jak to, že mu to dává moc rozhodovat o mém životě a smrti?“

„Tak to v těchto případech stvoření chodí. Ale ani ty nejsi bez šance.“

„Co mohu dělat?“

„Zabij Frika.“

„Myslíte, že bych to dokázal? Zdá se mi strašně silný.“

„Ano, ale ty jsi hrdina. A kdybys měl dobrý meč…“

„Měl jsem Excalibur, ale musel jsem se s ním rozloučit. Snažil se mě zabít.“

„Musíš ho získat zpátky. Potřebuješ kouzelný meč, abys byl schopen zabít démonova pomocníka vybaveného nadpřirozenými schopnostmi.“

„Myslím, že bych se měl přiznat, že mám strach,“ řekl princ.

„To je proto, že máš srdce zbabělce, ale z toho si nic nedělej. Strach má každý.“

„Každý?“

„Ti, co jsou příliš stateční, zahynou tak rychle, že po nich nezbude ani vzpomínka. Za strach se nemusíš stydět, Čarovný princi. To je jako se spalničkami — taky je měla většina lidí alespoň jednou za život. Prostě si své zbabělosti nevšímej a ona zmizí. Půjde to i bez ní. Asi to nezní moc jasně, ale ty máš svou povinnost a ta jasná je. Jdi, princi, a najdi ten meč. Přikaž svému zbabělému srdci, ať se přestane chvět, a zbav se toho darebáka Frika. Pak buď navždy šťasten se svou princeznou. Mimochodem, Scarlet je velmi hezká.“

„To je,“ přikývl princ. „Ale mám obavu, že je trochu hubatá.“

„To některé bývají. Teď už sežeň ten meč.“