Julius Zeyer

FANTASTICKÉ POVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII.

Nezdrželi jsme se k vůli Frýdeckému dlouho v Drážďanech, kteréž, mimochodem řečeno, Flóru jen málo zajímaly. Zdála se příliš pohroužena do myšlenek dotýkajících se změny jejího stavu, než aby byl ostatní svět na ni živě působiti mohl; toliko před obrazem Titianova Krista jevil se obdiv na tváři její a před Sixtinskou madonnou zatřásla se ruka její na mém rameně spočívající, a nevýslovná jakási lahoda zahrála jí kolem úst a oko zazářilo tiše v hlubokém dojmu. Ale ani tenkráte neprojevila ni jediným slovem svých citu, zůstala němá, a když za chvilku kolem nás jakási cestující karavana hlučné své chvalozpěvy v pruském dialektu na „božského Rafaela“ zanotovala, zavřela Flóra oči a táhla mne za sebou ven. Spěchala z galerie jako v útěku. Smál jsem se tomu.

„Proč zavírala’s oči?“ tázal jsem se.

„Poněvadž nebylo po ruce opony, abych madonnu před útokem esthetického chvastu zachránila, pomohla jsem si jako dítě, kteréž se domnívá, že je věc ukryta, nevidí-li ji samo.“

„Dobře tak,“ odtušil jsem, „půjdeme zítra opět do galerie.“

„Nemám sice vůle vlastní a poslechnu ve všem,“ odpověděla, „ale přála bych si již dnes na večer odjet nazpět do Čech.“

„A proč to?“

„Vy víte, k vůli otci. Ráda bych ho před odjezdem viděla a nutno si tedy pospíšit, neboť to vím dobře a i vy zajisté tak soudíte, že se k vůli mně ani o půl hodiny déle v Čechách nezdrží, než si určil.“

„Dobrá, odjedeme. Avšak proč užíváš dosud neustále cizího „vy“, když se mnou mluvíš, Flóro?“

„Ah, myslím, že to jedno. Starý zvyk! Ostatně nesrovnává se ta vážnosť k hlavě domácnosti, ta vyznačená úcta k pánu domu s vašimi náhledy o manželství?“

„Jak se ti líbí, Flóro,“ odpověděl jsem suše.

„Toť malá výčitka,“ rozmlouval jsem uvnitř, „chce svým chováním vynutiti větší něžnosť a ta okázalá poslušnosť je též dílem dobře promyšlené taktiky. Ale nejsem dosti prostomyslný, abych na vějičku sedl a nějaké nedůslednosti se dopustil. Každá slabosť se tresce porobou a nemám chuti sklonit šíji.

Flóra nejevila žádného sklamání nad mou chladností, štěbetala dosti vesele na procházce po brühlské terasse, a smála se mým poznámkám o nevkusnosti Němek a o neobratných jejich pohybech. Na večer jsme odjeli.

Flóře se líbil starý náš dům nad míru. Pravil jsem jí, že jsem jej prozatím jen zřídil a spořádal dle starého spůsobu a se starým nábytkem, proto že jsem chtěl, aby sama o nových, nevyhnutelně potřebných věcech rozhodla, ale Flóra nechtěla o žádné změně ani slyšet; přiznala se, že jí starobylé ty formy nářadí a věkem jaksi posvěcené ty čalouny a koberce imponují. Lehký, půvabný její krok zněl jako krok vil po dlouhých chodbách, vnadné její tvary obrazily se v staromódních zrcadlech jako kvítko na vlnách řek a přítomnosť její byla věru jako sluneční paprsek pod stinnou střechou mých otců. Dala se ihned do pořádání komnaty, kterou pro příjezd Frýdeckého chystala, nanesla tam květin, co jen vázy stačily, a zanechala tam takto pestrou stopu své poetické bytosti.

Jeli jsme (...)

(......)